OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

„Doneslo se mi, že vězníš Oldřicha a že máš v úmyslu udělit knížetství olomoucké svémunejmladšímu bratru Václavovi. To je věc neuvážená a nikterak ti nebude ku prospěchu. Bylbys takový nevděčník? Chtěl bys mne přejít? Chtěl bys obrátit naše přátelství ve hněv? Dej miten úděl raději po dobrém! Obklop se šlechtici, zřekni se venkovských mravů! Učiň to rychle,neboť ti zbývá maličko času a co nevidět bude ti odepřeno všechno rozhodování.“Mluvě takto zvedal Konrád vysoko svou planoucí a smělou hlavu a kníže mu hněvivěodpovídal.Zatím šlechticové, jimž bylo v jiné světnici předloženo jídlo, dost se poveselili a jeden z nichvyšel na hradby, aby se poohlédl, co se děje venku. Byl znepokojen jakýmsi houráním apřisámbohu! slyšel dobře: v dálce zněla bitva. I padlo zkušenému bojovníku do oka, že strážestojí na svých místech a že jsou zchystány a že mají luky opřeny o zeď a že most je zdvižen aže brány jsou zataraseny. Dále jediným pohledem přehlédl, jak z lesa vyjíždějí hloučkyšlechtické a hloučky lidu Soběslavova, a jak se srážejí. Rozeznal rozmachy zbraní a pádjezdců, postřehl, jak sedlák dotírá na šlechtice a jak koně pobíhají sem a tam.Hluk, výkřiky a táhlé volání vrhlo ty, kteří hodovali, ke dveřím. Vpadli na nádvoří a vidouce,že se strhla bitva a že šlechtický oddíl byl zaskočen sedláky, myslili na vlastní záchranu asrazili se ke zdi a krok za krokem se posouvali k bráně.Zatím Konrád hrozil knížeti Soběslavovi. Byl jist svým vítězstvím, a když se venku ozvalyvýkřiky, měl za to, že šlechticové udeřili na Hrádek.„Teď,“ řekl knížeti a ukázal k oknu, „budeš povolnější, neboť hlas mé žádosti vzrůstá o tenhlekřik. Slyšíš? Poznáváš, kdo to přichází? To jsou moji přátelé! Každý z nich je šlechtic a každýz nich vydá za deset tvých sedláčků.“Ale dříve než Soběslav mohl odpověděti, vrazili do světnice dva velmožové, kteří serozpomenuli, v jakém je Konrád nebezpečí, a houkli na něho a vedli si tak prudce, že jenpodle jejich zmatku poznal, kolik uhodilo. I dal se na útěk. Dostihl šťastně dveří, proklouzlchodbou, vběhl na nádvoří a tu se mu zjevil strašný pohled: V lesních průsecích a všude tam,kde se otvírala pláň, bylo zříti pádící šlechtické houfy. Vzdalovaly se od hradu, prchaly aselská „chamraď“ byla jim v patách.272