OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

VyděračstvíKdyž Konrád Ota doslechl, že je Soběslav v tísni, svolal šlechtice a urozené pány na svůj hrada řekl jim: „Znáte přezdívku, která se tak dobře hodí na Soběslava? Víte, že se mu říká selskékníže? A najde se mezi vámi někdo, kdo by se mohl domnívati, že Soběslav nezaslouží notnývýsměch?“Na ta slova ozval se výbuch veselosti a šlechticové se tloukli do kolen a prohýbali se a jedenvrážel loktem do druhého.„Ach,“ řekl potom Konrád, „to odbočení věru nevadilo, neboť teď víme, na čem jsme, amůžeme mluvit od plic: Je to veliká hanba, že šlechticům a lidem urozeným vládne muž,který se bratříčkuje se sedláky, a my všichni musíme tomu udělat přítrž. Ovšem nikoli tehdy,bude-li náš selský panovník pěkně povolný, a skytne-li nám, oč jej požádáme. – Rozviňmetedy klubko sudidiček a spřeďme novou nit!“Když to a ještě mnoho jiných hovorů, které nešly věci na kloub, bylo vysloveno, vydali sešlechticové na cestu do Čech. Táhli na Hrádek, neboť se rozneslo, že kníže bude v okolí tohomísta lovit zvěř.Asi den jízdy od řečeného Hrádku spatřil je jakýsi zeman, který oral pole, a protože se mumnožství jezdců zdálo přílišné a protože viděl na jejich štítech znaky a protože poznalšlechtice, poradil se s ostatními zemánky a obkročil koníka a tak jak byl (bez sedla a bezostruh) dojel dříve na Hrádek než velmožové. Ti se teprve radili, jak mají věc navléknout. Abylo stanoveno v té jejich radě, že ukryjí šik v lesích a že přepadnou Hrádek teprve nasmluvené znamení.I stalo se na druhý den, že Konrád Ota vešel do Hrádku s maličkou hrstkou průvodců. Kdyžpřekročil práh brány, zvedly stráže můstek, a když vešel do hradní síně, obsadily hradby.Konrád, který si byl jist svými zálohami, mluvil pak s knížetem jako se mluvívá s tím, kdonemá na vybranou, a řekl:271