OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

„Sedím na stolci, který jsi mi přisunul a dlouho u věrném cítění jsem byl spojen s tvou duší.Kéž by nás Bůh a Panna Maria nikdy nerozloučili, kéž bych věděl, jak se ti opět zavděčím!“„Ještě včera,“ odpověděl Oldřich, „jsem ti podal ruku, dnes ti ji nepodám. Zavazuje mě ktomu přízeň císařova a věrnost, kterou k němu chovám, a vposled tvoje skutky. Mám špatnézprávy, kníže. Nechtěj, abych vypočítával věci starší; je dost na tom, co se právě přihodilo aco ještě doznívá jako zvon, v nějž někdo udeřil.“„Jsi rozhněván bez dobrého důvodu,“ řekl Soběslav, „a mluvíš jako žena, které nějaký udavačnašeptal lež. Copak máš na mysli? Snad to, že jsem dal zjímat tvé zbrojence? – Pah, bylo jimzima ve stanech na nádvoří a meč je studil do stehen. Až budeš odcházet, pustím jednoho podruhém, aby tě dohonili těsně před branou.“Slyše, že věc, která se mu donesla, je pravdivá, škubl Oldřich svým opaskem a potom si stisklvlastní ruku tak silně, že mu zapraskalo v kloubech. Byl rozvzteklen a jeho mysl (jindy takmírná) se vzedmula, až se přeříkával.„Císař,“ vykřikl, „který tě volá a jemuž marně uhýbáš, císař, který přijímá Bedřicha Českéhoa který slyší žalování Jindřichovo, učiní konec tvé zpupnosti! Nevládneš! Rozum ti jde mimo!Nejsi již kníže a já se blížím k vládě!“Potom udeřil Soběslav třikrát do dlaní, a když se za dveřmi ozvaly kroky, odpověděl takto:„Bůh a svatí andělé určují lidem, aby bránili to, co jim bylo svěřeno, a já budu držeti moc,která mi byla dána. Pravíš, že mě volá císař na soud, ale já jsem odpověděl poslům císařským:nevyjdu ze své země! Ba věru, jsem bezpečen jen mezi prostým lidem, který mě obklopuje.Nemohu důvěřovati ani císaři, ani bratřím, ani strýcům, ani bratrancům, ani ujcům – ba anitobě!“Řka to, pokynul Soběslav vojákům, kteří vcházeli do klenuté jizby, a ti jali Oldřicha a vsadiliho do vězení. Ze stínu toho žaláře kníže již nevyšel živ.270