OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon
OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon
nemůže dotknouti hanba prosťáčka, který naříká a žadoní, aby nebyla kažena pomsta nadtěmi, kdo utratili jeho syna.“„Ojíři, můj starý příteli,“ odpověděl kníže, „mám více důvěry v biskupa olomouckého, a vpaní Marii, a v pana Otu z Wittelsbachu, ale jdi a jednej na svůj vrub. Jdi, jednej v důvěře, žeti Bůh pomáhá.“Ojíř dorazil do Znojma ve chvíli, kdy vznešení příbuzní sjednali smír. Konrád ho poslouchaljen na jedno ucho, ale chuďas byl přesvědčen, že získal jeho srdce. Záhy potom vytrhl údělnývladař a s vojenskou pomocí se postavil po bok Soběslavův. V noci sdílel s ním stan, ve dnese držel poblíž jeho klisny a s uctivostí odpovídal na veselé otázky Soběslavovy. Tak zabránav hovor spěchala knížata do zemí Jindřichových a spojila se s pomocí polskou a maďarskou asaskou i s vojsky ostatními, neboť všichni vévodové dostáli v slovu. Jejich pluky byly pakpřenesmírné. Vlnila se jimi pláň a pole mizela pod jejich nohou a lesy je nemohly ukrýti.Jindřich ustoupil přesile dříve než se rozvinula k boji a všechen svůj kraj na levém břehudunajském zůstavil nepřátelům na pospas.Tehdy ožil strašný a násilný duch, který bývá vklet v zástupy a který se zaněcuje uprostředmnožství: zbrojenci popustili uzdu běsnění a rozjeli se v širou končinu. Zažehli vesnice,pobořili kostely a zmocnili se nesmírné kořisti. Jen sloup dýmu se zvedal z míst, kde stávalaosada a kříže ležely na ssutinách chrámu. Vilém z Kounic, který patřil k družině OtyZnojemského, vrátil se do tábora všecek černý a s pláštěm prohořelým na desíti místech. Jehoobočí bylo sežehnuto, vlasy upáleny a únavou se stěží držel v sedle.„Viléme,“ řekl kníže zvětšuje prstem otvor v jeho rukávě, „což jsi spal v požářišti?“„Ach,“ odpověděl záře úsměvem a bělostnými zuby, „každá díra znamená jeden kostel, kterýjsem spálil, a můj plášť je jako počitadlo.“Kníže se poznamenal křížem, ale jeho duše byla tak zcela pohroužena v to společenstvízmaru, že nezadržel smích.Když Soběslav a Konrád odtáhli, zdvihl se voj Jindřichův a vtrhl na moravské území a pleně apále stejně ukrutně došel až ke Znojmu. Česká vojska stála již u Dúdleb; když se jim však268
donesla zvěst o díle Jindřichově, vrátila se. I vpadli Čechové poznovu do zemí rakouských. Avěru žádná bouře není lítější, a nikdy hněv netrestal krutěji a nedolehl s takovou silou. Zadeset krátkých dnů byl všecek žírný kraj dunajský proměněn v poustku. Světelský klášter sdalekým okolím byl popleněn a shořel na troud a smrt a zoufalství s vykasanou sukní a sobnaženým zadkem skákala po spáleništích. Vypravuje se, že bezpočet lidí bylo pobito abezpočet odvedeno v poutech do otroctví. Vypravuje se, že vojínové upadli v takovouzuřivost a v takové roznícení zkázy, že pověst o tom zděsila Mohuč a Řím a městanejvzdálenější. Papež Alexandr doslechnuv, co se přihodilo v Rakousku, dal knížeteSoběslava do klatby a rozkázal Vilému z Kounic, aby ve své vsi vystavěl za pokutu klášter.OsidloTen, kdo je proklet, se podobá člověku malomocnému. Jde a cesta se před ním prázdní, zvonmlkne, kněz se mu vyhýbá a žádný člověk mu nemusí státi ve slově. To platí o lidechprostých, ale kníže, který je pánem lidu a který je pánem jeho lásky, nachází přívržence i v ténezměrné bídě. Ojíř je jeho utěšitelem a vymlouvá mu jeho vinu a hledí ji umenšiti.„Můj pane,“ praví, „rozpálil tě hměv, ale nečinil jsi nic hroznějšího, než činí panovníciuchvácení pomstou. Vše, co bylo vykonáno podle Dunaje, děje se i v končinách italských a povšem zemském okrsku. Kdyby za ždibec ohně a pro pár utýraných nepřátel byli vládcovévrháni v prokletí, byly by v chrámech královské lavice prázdné a ani jeden panovník byneslyšel mši svatou. – Nemysli na papeže, kníže, neboť klatba není trest za hřích, ale nástroj azbraň tvých nepřátel. Nepřeháněj tedy pokání a obrať svou mysl k Bedřichovi Českému a dálek Oldřichovi, který se notně změnil a který s tebou špatně mluvívá.“Při těch slovech se starost Soběslavova zdvojnásobuje. Zná smýšlení Oldřichovo, ví, že ztratiljeho přízeň. Chce ho přemluvit a posílá pro něho vybrané posly.Kníže přijal pozvání a vydává se do Prahy. Přijíždí na hrad, ale nepřišel jen se sluhy: provázíjej ozbrojený sbor. Vojáků není mnoho, ale neodkládají zbraň, spí snad ve zbrani a nikdo znich nepromluví ani slovíčko se Soběslavovými lidmi. Tváří se nepřátelsky.Zatím knížata zasedla k radě a Soběslav oslovil svého bratra a řekl:269
- Page 218 and 219: Kosmas neodpověděl a mnich se dí
- Page 220 and 221: Má jim přispěti? Má je zahnat?
- Page 222 and 223: dech, nemohl současně nemysliti,
- Page 224 and 225: Když otrokář seznal, že v Čech
- Page 226 and 227: Tobě pravím, synu, aby ses ujal z
- Page 228 and 229: „Staří otroci,“ řekl pán dv
- Page 230 and 231: nešetříce kroku hnali se na vet
- Page 232 and 233: SELSKÉ KNÍŽEAndělV českých ze
- Page 234 and 235: Potom zazněly poznovu bubny a vlad
- Page 236 and 237: Vladislavovi a způsobil, že zcela
- Page 238 and 239: důvodech všedních a přece slavn
- Page 240 and 241: Tak mluví Děpold s vysokého sedl
- Page 242 and 243: Řkouce to, uchopili Soběslava za
- Page 244 and 245: Soběslav, nemoha se měřiti s voj
- Page 246 and 247: Odtud pracoval Daniel čtyři léta
- Page 248 and 249: Když udeřil na strážce zajatců
- Page 250 and 251: řeči úsměvem. Je vždy častěj
- Page 252 and 253: tebou tedy mohu počíti jiného, n
- Page 254 and 255: žádal, aby byl Soběslav propušt
- Page 256 and 257: Když potom vozy naložené až po
- Page 258 and 259: Když Bedřich Barbarossa umlkl, p
- Page 260 and 261: „Co se mi může stát?“ myslil
- Page 262 and 263: Spěchej, abys ho zastihl před Alp
- Page 264 and 265: „Ne,“ odpovídal po druhé a po
- Page 266 and 267: Když muž, který četl, dospěl k
- Page 270 and 271: „Sedím na stolci, který jsi mi
- Page 272 and 273: „Doneslo se mi, že vězníš Old
- Page 274 and 275: odhodlal se Soběslav rozděliti sv
- Page 276 and 277: neměl již vojska. Nevzbuzoval str
donesla zvěst o díle Jindřichově, vrátila se. I vpadli Čechové poznovu do zemí rakouských. Avěru žádná bouře není lítější, a nikdy hněv netrestal krutěji a nedolehl s takovou silou. Zadeset krátkých dnů byl všecek žírný kraj dunajský proměněn v poustku. Světelský klášter sdalekým okolím byl popleněn a shořel na troud a smrt a zoufalství s vykasanou sukní a sobnaženým zadkem skákala po spáleništích. Vypravuje se, že bezpočet lidí bylo pobito abezpočet odvedeno v poutech do otroctví. Vypravuje se, že vojínové upadli v takovouzuřivost a v takové roznícení zkázy, že pověst o tom zděsila Mohuč a Řím a městanejvzdálenější. Papež Alexandr doslechnuv, co se přihodilo v Rakousku, dal knížeteSoběslava do klatby a rozkázal Vilému z Kounic, aby ve své vsi vystavěl za pokutu klášter.OsidloTen, kdo je proklet, se podobá člověku malomocnému. Jde a cesta se před ním prázdní, zvonmlkne, kněz se mu vyhýbá a žádný člověk mu nemusí státi ve slově. To platí o lidechprostých, ale kníže, který je pánem lidu a který je pánem jeho lásky, nachází přívržence i v ténezměrné bídě. Ojíř je jeho utěšitelem a vymlouvá mu jeho vinu a hledí ji umenšiti.„Můj pane,“ praví, „rozpálil tě hměv, ale nečinil jsi nic hroznějšího, než činí panovníciuchvácení pomstou. Vše, co bylo vykonáno podle Dunaje, děje se i v končinách italských a povšem zemském okrsku. Kdyby za ždibec ohně a pro pár utýraných nepřátel byli vládcovévrháni v prokletí, byly by v chrámech královské lavice prázdné a ani jeden panovník byneslyšel mši svatou. – Nemysli na papeže, kníže, neboť klatba není trest za hřích, ale nástroj azbraň tvých nepřátel. Nepřeháněj tedy pokání a obrať svou mysl k Bedřichovi Českému a dálek Oldřichovi, který se notně změnil a který s tebou špatně mluvívá.“Při těch slovech se starost Soběslavova zdvojnásobuje. Zná smýšlení Oldřichovo, ví, že ztratiljeho přízeň. Chce ho přemluvit a posílá pro něho vybrané posly.Kníže přijal pozvání a vydává se do Prahy. Přijíždí na hrad, ale nepřišel jen se sluhy: provázíjej ozbrojený sbor. Vojáků není mnoho, ale neodkládají zbraň, spí snad ve zbrani a nikdo znich nepromluví ani slovíčko se Soběslavovými lidmi. Tváří se nepřátelsky.Zatím knížata zasedla k radě a Soběslav oslovil svého bratra a řekl:269
Change language