OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

BěsMezi lidmi, kteří podle vůle knížete odešli na zemské pomezí, aby mýtili lesy a vzdělávalipustinu, byl Ojířův syn. Usadil se v končině vitorazské a pracoval tam se svými dětmi a seslužebníky. Přálo mu štěstí. Jeho majetek se množil, jeho stáda se rozhojňovala a jeho poledobře rodila.Ale jednoho dne se stalo, že služebníci Ojířova syna zaslechli z druhého konce hvozdu rányseker. I zavolali svého pána a šli po zvuku a narazili na muže, kteří vnikli v ta místa srakouské strany. Ale Vitorazsko bylo starou zemí českou a odedávna patřilo k českémusvazku. Ojířův syn vystoupil tedy proti cizincům a chtěl je zahnati. Vetřelci se bránili. I vzniklz té srážky boj a Ojířův syn v tom boji padl. Byla mu roztříštěna lebka.Když se donesla o tom zpráva na pražský hrad, plakal Ojíř před knížetem a prosil jej a naléhalna něho, aby potrestal vražedníky a vyhnal jejich dítky a ženy hluboko za zemskou hranici.Soběslav vypravil napřed k Jindřichu Rakouskému poselství a žádal v té věci panovníka opřispění a dal mu na srozuměnou, že netrpělivě očekává nápravu. Rakouský vladař odpovědělzpupně a rozkázal svým lidem, aby setrvali tam, kde jsou, a aby se bránili násilí násilím.Tak se schylovalo k válce. Soběslav vypravil posly k vládcům sousedních zemí a získal protiJindřichovi pomoc maďarskou, a polskou, a saskou, a míšeňskou, a štýrskou. Když seSoběslav chystal již do pole, přišla znenadání zpráva, že proti němu povstal Konrád Ota,kníže znojemské, a že mu vypovídá poslušnost. Tehdy vyslal Soběslav na všechny strany a kevšem příbuzným posly a napsal do Znojma list. V tom listě s mírností a s pevnou důvěrou, ženelze jednat proti válce spravedlivé, vylíčil svou při s Jindřichem. Potom pergamen zapečetila zavolal jednoho ze svých velmožů, aby jej donesl do města Znojma. Posel si připínal jižostruhy, když před knížetem padl na zem Ojíř a v pláči a naříkání jej prosil, řka:„Pane, svěř mi ten list, dovol, abych šel místo velmože, který bude otálet a který maličko dbá,jak skončí jeho poslání. Svěř mi ten list a dovol mi mluviti před knížetem Otou, neboť buduvýmluvnější než odpustkáři. Můj žal a moje trápení vnukne mi slova daleko slyšitelná a dobřezasahující lidská srdce. Jsem člověk bez jména, můj štít je bez znaku a mohu ležeti u škorníknížecích. Kdybych si pobodal ruce o hroty ostruh, nic mi to nebude překážet. Tebe pak se267