OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

UrážkaNezdar je špatným pojítkem přátelství, neboť lidská povaha bývá taková, že při něm jedenčlověk obviňuje člověka druhého a pro sebe hledá omluvu. Z té příčiny snad šlechticové, kteřízakusili hlad a kteří se vrátili bez slávy a s nepořízenou, měli spadeno na každého, kdo se mělstarat o jídlo a kdo jim zadržel slíbený žold. Císař opět nemohl nemysli ti na hanebnézběhnutí. Přičítal mu veliký význam, neboť ve vojště je nepořádek nakažlivý a špatný příkladrychle se rozplemeňuje. Když tedy odešla část českého vojska, řekli si ostatní (kteří stejněmilovali pohodlí a své životy a sytá jídla), že návrat je nasnadě, a začali se příliš častopoohlížet k severu. Tábor se jim zdál těsný a německé země širé a krásnější a příliš hodnélásky. – Lze tedy říci, že český podíl na neúspěších před Alessandrií nebyl nejmenší.Čas, který nejčastěji hněv zahlazuje, rozšířil proti pravidlům maličkou trhlinku v příznicísařově a hovory a omlouvání a tisíc drobných věcí učinily ji ještě hlubší. Tak vposledvšechno smýšlení shovívavé a přátelské bylo roztrháno a zrušeno. Císař se rozhněval a vmysli Soběslavově se uhnízdily vzdory. Kníže chtěl zpřetrhat všechna pouta, která ho vázala kŘímské říši, toužil po úplné neodvislosti a ta vůle a to toužení mělo ho k prudkýmodpovědem.Tehdy žil v Čechách jakýsi nenávistný velmož. Měl povahu prudkou a násilnou, nedovedlodpouštěti a každá maličká urážka po léta mu ležela na mysli. Ten člověk pyšný a neoblomnýtěžce nesl, že se kníže Soběslav obklopil lidmi málo urozenými a mluvil o něm bez úcty.Stával v knížecí síni s hlavou zdviženou, držel dlaně zasunuty v rukávech, jako by pobývalmezi malomocnými, a zdálo se, že je hotov knížete zradit.Jednou, když byl opět přítomen, navštívil Soběslava mělnický probošt, mistr Jeroným, kterýse honosil příbuzenstvím s císařem a který zhusta užíval císařova pohostinství. Přinesl list akníže rozlomil jeho pečeť ve shromáždění velmožů. – Byl totiž obyčej, aby se císařské listypřekládaly před šlechtici z jazyka latinského do češtiny, a aby se před nimi čtly pozdviženýmhlasem.Kníže odevzdal tedy pergamen do rukou jednoho ze svých důvěrníků a naslouchal. Řečcísařova byla však přísná. Byla plná výčitek a rozkazování. Byla nevlídná, vháněla do tvářeknížete Soběslava krev a zpěnila ji.265