OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

„S jídlem roste chuť,“ říkali sluhové urozených pánů a vrhli se do loupeživého díla s takovouchutí, že měli záhy více kořisti, než mohli sníst. Když přišli k městu Ulmu, jali se tedyprodávati to, co jim přebývalo. I povstala tam někde na tržišti váda o cenu slepic; na druhémkonci města přišel ke škodě jakýsi ubožák s podvázanou bradou a potom došlo na těch dvoumístech k řeži. Je to smutné, ale než se kdo nadál, obrátilo se celé město v učiněnou hrůzu.Ach, Dunaj byl pln utopenců a na mostě se válely sťaté hlavy ulmských drůbežníků.Když se schylovalo k nejhoršímu, dal Oldřich udeřiti do bubnů a volal své zbrojence k ústupua rozrážel loupežící hloučky a bil do nich mečem obráceným naplocho tak silně a s takovouzarputilostí, že jim vštípil něco rozvahy. Všichni lidé dbalí kázně stanuli mu ku pomoci a takse jim podařilo odvésti vojsko a Ulm zachránit.S císařem se Čechové setkali u města Susy. Vojenská práce byla tam právě dokonána. Městoleželo v rozvalinách a německé voje byly již na odchodu. Šly k Alessandrii a Oldřich jezpovzdálečí následoval.Když se vojáci utábořili před hradbami a když sevřeli město, nadcházel již podzim. Byl velminevlídný, byl pln dešťů, které v těch končinách jen zřídkakdy jsou tak prudké a tak dlouhé.Toho roku se však počasí obrátilo: za přívalem přišly povodně a za velkými vodamiznenadání mráz. Kdo jakživ slyšel, aby jižní země v měsíci listopadu se pokryla sněhem? Akdo mohl uhádnouti, že se obhájcové města budou bránit a takovou zuřivostí a že se nevzdajícísařské moci? Kdo mohl mysliti na zimní tábor? Nikdo! Všichni věřili v brzký konec války atak mráz zastihl vojska v lehkých stanech a zkrušil je a vzal jim všechnu odvahu. Když se pakdostavil hlad a když se jezdecké sbory vracely s prázdnou a když v nejzazším okolí nebyla anihrst píce, ani zrnko obilí, ani zaběhlá křepelka, přišli někteří šlechticové k Oldřichovi analéhali na něho, aby žádal od císaře povolení k návratu a zadržený peníz.„Dávno uplynuly tři měsíce, o nichž mluvil Barbarossův posel, dávno uplynul čas služby, kníž jsme se zavázali,“ pravil Spěra, „a totam je všechno slibování. Vraťme se domů! Můžemeto učiniti se ctí a jako lidé, kteří vykonali vše, co měli učinit, a kterým se se strany druhévšechno odpírá.“Nad podobným míněním krčil Oldřich rameny. Bylo mu zatěžko mluviti s císařem o odchodui o penězích.263