OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

Spěchej, abys ho zastihl před Alpami! Spěchej, neboť tažení bude krátké a skončí do tříměsíců.“„Pamatuji se dobře,“ pravil Soběslav, „že jsem císaři přislíbil vojenskou pomoc. Splním, cojsem řekl, ale nepovedu svůj sbor. Neučiním to a nemohu to učinit pro množství jiného díla. –Pokud jde o biskupa, ustanovuji, aby zůstal v Praze!“To vše se stalo. Soběslav trval na svém a s českým vojskem vytrhl Oldřich, kterému kníže jižpředtím (za službu bratrskou a mírnou povolnost) propůjčil úděl olomoucký.A Oldřich táhl rychlými pochody. Hnal koně, jeho zastávky byly kratší a kratší, ale s císařemse přece nesetkal.Jednoho dne, když se již zmocňovala vojska únava a když zásoby byly snědeny a když vítrpovíval poslední špetičkou píce, přišli k Oldřichovi dva šlechtici. Prvý z nich se jmenovalSpěra a druhý Ješutbor. Vyhledali knížete při hubené snídani a Spěra řekl:„Císařova vojska jsou před námi dobrých dvanáct dní pochodu. Možná, že se již blíží krovinám horních řek italských. Jsou syta, jejich koně mají zasypáno v poledne i navečer, a unás není do čeho kousnout. – Jakpak chceš, kníže, jíti dál?“„Přisámbohu, císař na nás zapomíná! Nevidím nikde stodůlku, u které by stála stráž arozdílela chleby. Nevidím nikde purkrabího, který by otevřel hrad a dal nám jísti mastné jídlo.Kde tedy je ta slibovaná spíže?“„Císař se zmínil,“ odpověděl Oldřich, „že nás bude sytit, a protože není nikde nic zchystáno,nemohu myslit jinak, než že si přeje, abychom si vzali, co nám náleží, ve dvorcích a vosadách a v městech. Učiňte to bez krutosti a mírně jako přátelé.“Spěra přisvědčil, Ješutbor neměl námitek, pánové Soběslav, Držata a Zbraslav souhlasili;když se však vojsko rozjelo do kraje a když se tu a tam dal nějaký sedláček do křiku a když sibránil svůj kurník, strhly se mezi vojskem a pokojnými lidmi notné šarvátky. Leckterýbezbranný chlapík dostal přitom na pamětnou a drůbeži a vepříkům se vedlo tuze zle.262