OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

Potom nařídil zastaviti některá zboží knížecí; a aby později rozmnožil svůj důchod, poslalmnožství lidu na pomezí země a propůjčil jim půdu. I nalezli ti lidé obživu v lesích avzdělávali úhor a zakládali osady. Panovník jim pomáhal a oni mu odváděli desátek s ochotoua podle práva.Jak selské kníže dbalo spravedlivosti, ukázalo se i při smrti krále Vladislava. Ten velikýnepřítel Soběslavův dokonal záhy po sněmu hermsdorfském, v Durynsku, na statcích svéchoti Judity. Smrt zastihla jej v poníženosti a všichni věřili, že bude pochován v cizí zemijako král poražený a jako člověk, který všechno ztratil.Když byla o tom řeč před knížetem, odpověděl Soběslav takto:„Smrt je utěšitelkou všech záští. Co platí nyní můj spor s králem? Nic! Pranic! Věznil měvelmi dlouho, ale já jsem ho po celou tu dobu nenáviděl: a kdyby má zloba byla jako jsoužaláře, ležel by více než patnáct let v hlubině a byl by spoután na rukou i nohou. – Ach,nemohu říci, že jsem si vedl ve svých myšlenkách milosrdněji než král ve svých skutcích.Odpouštím mu a prosím jej za odpuštění.“Šlechticové, kteří slyšeli tu řeč, pohlédli na sebe za zády Soběslavovými a dorozumívali senavzájem stiskem prstů. V těch pohledech a v těch stiscích byla pak ztajena otázka: jaký jepanovník, který ustupuje a který se bojí ještě mrtvého protivníka?Soběslav dobře porozuměl znamením, která si šlechticové vyměňovali, ale nedbal jich.Poručil vystrojit nádherný průvod a pohřbil krále s největšími poctami v klášteře na Strahově.U královy rakve sešli se velmožové z celé země. Když dozněl zpěv, když skončil obřad akdyž biskup zhasil pohřební svíci, bylo jim ukázati se na hradě. Snad nešla podobnápovinnost některým velmožům pod vousy a snad z příčiny ještě smělejší zůstalo pět nebodeset nejpyšnějších bojovníků na nádvoří. Stáli tam v hloučku, plísnili sluhy, rozmlouvalimezi sebou a vyptávali se Konráda Šturma, který býval purkrabím hradu Přimdy, naSoběslavovo vězení. Ubožák odpovídal zprvu trochu zaraženě. Byl nesvůj, měl živý pocit, žeby bylo daleko rozumnější, kdyby seděl někde v koutku, ale vznešení lidé, kteří jej přivedlipřed královský palác, kladli mu ruku na ramena a vdmychli mu tolik odvahy, že se vposledrozhlížel jako orel.259