OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

Když Bedřich Barbarossa umlkl, přineseno jest pět korouhví a císař podáním těch pětikorouhví udělil Čechy v léno Oldřichovi.I zavířily bubny, zaznělo troubení, zvedl se křik a hlasy nepřátelské slávy ohlušilyVladislavovo ucho. Padl na něho stín nezměrného pokoření. Zahalila jej hanba jako vdovízávoj. Cítil, že umírá.Zatím Oldřich prosil císaře, aby sňal s jeho ramen tíhu vlády a svěřil ji Soběslavovi.Měla jej k tomu mírnost či láska? Bál se zneuctěného dědictví? Nechtěl snad přehlédnout, žecísař přechází šlechtickou volbu? Táhlo mu myslí, že práva syna nejstaršího přecházejí nasyna druhorozeného? Či naslouchal snad hlasu lidu? Cítil se sláb? Toužil uniknout svárům?Či, měře hloubku přemyslovské porážky, neměl již naděje ve zdar?VládaV září roku 1173 nastoupil Soběslav na knížecí trůn. Bylo mu čtyřicet pět let, ale dlouhýžalář, vyhnanství a strázně učinily jej starším. Jeho vlas zešedivěl a jeho srdce bylo pokorné.Nicméně se nepodobal starci, který na všechno přitakává. Nebyl zajatcem své dobroty.Nesložil ruce v klín, nechtěl se vymknouti z bojů a z celé duše vyznával pevnost, která mávámečem a která se brání proti křivdám.Když byl Soběslav podle starého zvyku slavnostně nastolen a když se ujal vlády a když přišlyna pořad i věci běžné, ukázalo se, že pokladnice pražského hradu zejí prázdnotou. Tehdyzavolal kníže komorníky a správce peněz. Ti pak spustili nářek a stěžovali si do bídy.„Pane,“ řekl jeden z nich, „nemáme z čeho platiti a na dně truhlic zbývá leda pár stříbrňáků.Vypiš tedy daň! Obrať se k ochotnému lidu, který tě tak dobře přivítal. Zatřep sedláky a sejdese peněz dost a dost!“„Buďte ticho!“ odpověděl kníže, „a nechte sedláky na pokoji! Nepřišel jsem, abych jim bralposlední ovci.“258