OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

Verdenského, a Reinalda z Dasselu, a Welfa VII. a Friedricha Rothenburského a PřemyslovceDěpolda.Skon Děpoldův a smrt biskupa Daniela těžce zkrušily krále, neboř Děpold slynul udatenstvíma Daniel dovedl opravovat chybování Vladislavovo a rovnal spory mezi ním a mezi císařem.NávrhMyšlenky císaře Bedřicha Barbarossy se odnášely k velkým cílům: chtěl obnovit nesmírnouříši Římskou, chtěl vládnouti všemu západnímu světu a chtěl v těch zemích odstranit všechnykrále a všechna knížata jen trochu mocnější. Vladislav, jehož moc vzrůstala a který byl pyšnýa vrtkavý a nestálý a násilný, zdál se mu býti v té věci špatným spojencem. Ba, zdálo se, že vmnohých ohledech je císaři spíše na překážku. Bedřich se tedy odvrátil od českého krále askytl celou svou přízeň Oldřichovi. Vyjížděl s ním na lov, popřál mu místa u svého stolu, rádslyšel jeho hlas při sezeních, a když táhl na válečnou výpravu, dovoloval, aby kůň Oldřichůvkráčel po boku jeho klisny.Jednou, když Oldřich ve shromáždění vznešených vasalů seděl u císařových nohou, dotkl seBedřich Barbarossa jeho ramene a řekl:„Hle, sedm let uplynulo, Oldřichu, sedm let se dívám do tvé věrné tváře, sedm let mi sloužíš,a jen maličko jsem mohl pro tebe učiniti. Jsem snad nevděčník? Nikoliv! Tvůj bratranec,český král Vladislav, stárne a zpupnost a pošetilost je druhem jeho staroby. Čeká tě, kníže,dobrá odměna a dobré dědictví.“„Pane, můj císaři,“ odpověděl Oldřich, „není dost, že sedím u tvých nohou?“Císaři se ta odpověď velmi zalíbila a všichni vasalové chválili Oldřichovu skromnost.Na pražský hrad přicházely čas od času zprávy o počínání císaře Barbarossy i o nadějíchOldřichových, a král býval znepokojen. Zřel, že přízeň císařova je tatam, zřel nebezpečí, kteréhrozilo se strany synů Soběslavových, poznával, že po jeho smrti vznikne spor o trůn, a chtělzajistit vládu pro svého syna Bedřicha. Přemýšlel o tom dnem i nocí, když pak Římský císař253