OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

olomoucký stál při knížeti. A podobá se, že přepadení i vydání města bylo smluveno po všechstránkách.Král, doslechnuv, že je Olomouc v držení knížete Soběslava, sebral nová vojska a městooblehl. Tísnil je po pět dnů, ale dne sedmého poslal trubače, aby předjel k hradbám a svolalsvým nástrojem obránce. I seběhli se se všech stran. Opírali si bradu o zídky a byli vyloženi shradeb jako kanovníci z oken svých domů.Král se blížil s roviny. A tu bylo viděti, že se mu nikdo nevyrovná, pokud jde o oděnce asvěžest barev na štítech a vznešenost a nádheru. Jeho roucho bylo zelené a zlaté. Jeho štítdržela dvě pážata a jeho koně vedli dva štolbové na dlouhých opratích spletených z hedvábí.Král nebyl ozbrojen. Svěřil meč šlechtickým synkům, kteří poklekli, když se jeho kůňzastavil. Sotva se to stalo, pokynul Vladislav trubači, aby umlkl a pravil:„Je hodina milosrdenství, je chvíle, kdy smýšlím se shovívavostí o lidech nepokojných i oknížeti, který zvedá nepokoj. Ale otevřete brány! Spěchejte a nechť purkrabí neotálí, nebo seváš hrad stane podnoží mého vojska. Co je tohle hnízdo proti milánským válům? Co je tahlehrstka sluhů, jimž chybí řemení a již dovedou spíše mávati cepem než meči? Jak chcete státiproti útoku? Bezpečte se raději na mé slovo! – Král slibuje odpuštění biskupu Janovi a nechcevzpomínat jeho vin. Král skytne nějaké dobré panství knížeti, který je syn Soběslavův a sámse nazývá tím jménem. Dává mu je! Nechť jídá vlastní chléb a nechť netře nouzi s chuďasy,aby jméno knížat a velikost rodu Přemyslova nevzala úhony.“„Slyším a poslouchám,“ odpověděl Soběslav, „slyším a raduji se z tvých slov, neboť nic sinepřeji toužněji, než žíti v Čechách a dýchat povětří té země.“Řka to, vyšel kníže před hradby a objal Vladislava a sklonil se k jeho ruce. A věru, podobal senějakému ptáčeti špatně vybarvenému vedle nádherného páva anebo vedle bažantího kohouta,který má v letkách zlato a třpyt slunce. Jeho obličej byl dlouhý a úzký a měl popelavou barvu.Tvář králova zářila však hrdostí a pýchou.Při návratu rozmlouval Vladislav se svým bratrancem vlídně. Smál se jeho odpovědem, smálse jeho vypravování o sedlácích, a když přijeli ku Praze, řekl: „Vidím, že tvé způsoby jsouprostičké a že jakkoliv se nazýváš jménem Soběslavovým, přece nemáš duši knížecí. Co si s251