OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

řeči úsměvem. Je vždy častější to jejich rozmlouvání a mezi knížetem a Bedřichem seutvrzuje den po dni svazek přízně. – Ještě pobolívají rány tvého vojska, ještě strašení klepe naokna Milánských, ještě jim doléhá v sluch víření tvého bubnu, ale císař již zapomněl na tvévěrné činy a přiklonil sluch povídačkám, které tě dozajista očerňují a které tě staví donepříznivého světla.“Králi zněla ta nepřívětivá zpráva stále v uších. Dal tedy zavolati svého bratra a dále svéhosyna, který se nazýval Bedřich, a řekl jim:„Sbírejte oděnce! Chystejte výpravu, a ta výprava ať je tak skvělá, aby zastínila samo vojskocísařovo! – Uvidíme, váží-li více lichotivé slovo Oldřichovo anebo zjevná a vydatná pomoc.Uvidíme, kdo z nás obou více platí, neboť: kdo je ten Oldřich? Malé knížátko a chuďas a bratrchuďasa, který nemá přítelíčka leda mezi ubožáky a nízkým lidem. A dále: kdo mu slouží? Ajaké vojsko bylo se Soběslavem? Hrst trhanů a žebrácký houfec. Nemá ani jízdu lehkou, anijízdu těžkou, nemá sudličníky, ani ty, kdo dovedou zrobit ze dřeva obléhací stroj, ani ty, kdorozhoupávají beranidlo. Co tedy vydá slovo těch dvou bratří? Co mohou platit Oldřichovylichotky? Císař, který je muž bdělý a jehož hlava je plna moudrosti, až zhlédne moji oddanost,která namísto slibů posílá vojska, dozajista Oldřicha i Soběslava zapudí.“„Králi,“ odpověděl Děpold, „kdy bude konec tvým tažením, kdy dáš lidu odpočinouti? Zemchudne, králi, neboť obracíš přespříliš veliký peníz na věci vojenské a nikdo nemůže platitiberně. Tvoji kastelánové a purkrabí velmožů těžce doléhají na ty, kdo pracují.“Král, slyše odpověď, velice se rozhněval a řekl, že lid není než stádo, na němž vyrůstá vlna kstříži, a že bude nucen upustiti od své shovívavosti a že tím mocněji udeří na lenochy.Potom Děpold i Bedřich podle příkazu sbírali vojsko a vyšli s ním k jižnímu pomezí.Když pak byli vzdáleni jen několik honů od hranice, stalo se, že se Soběslav znenadání vrátilz vyhnanství a že s hrstkou, která nepřevyšovala počet šedesáti vojáků, dobyl Olomouce.Věru, byl to nepatrný počet vojska! Ale vypravuje se, že kdyby Soběslavova družina bylaještě menší, přece by byla zvítězila, neboť knížecí protivníci nedrželi příliš horlivě meč. Mělipo krk daní a králových útisků. Vítali Soběslava a bránili se jen tak na oko. Sám biskup250