OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

30.07.2015 Views

Když udeřil na strážce zajatců a když chtěl prvnímu z nich vytnout políček, mohli se ti hroznívítězové potrhat smíchy. Jeden mu vlepil ťafku za ucho, druhý připíchl hrotnaťým kopím jehoopánek, třetí mu vykasal kutnu a ještě desátý nevěděl, kdy má přestat s jeho trápením. Naštěstí zahlédl výjev biskup a zjednal chuďasovi vážnost, která přísluší mnišskému stavu, a dalmu odejíti.To byla věc směšná, ale věci hrozné ještě neskončily. Ještě nedozněl nářek raněných, ještěneutichlo vzdychání těch, kdo umírali.Král přecházel zvolna po bojišti a počítal své mrtvé. Kráčel se vztyčenou hlavou, netruchlil, atěm, kdo v pláči a v naříkání stáli nad mrtvými bojovníky, řekl:„Proč žalostíte? Vaši přátelé nepadli jako psi v nějaké rvačce o kost, ale smrt je zasáhla, kdyžhnali útokem jen pro čest zbraně.“Na druhý den svedl Vladislav novou a ještě slavnější bitvu. Německá vojska, zaštítěna Čechy,zrobila pak most a překročila Addu. Když byl širý kraj milánský popleněn a když bylozmařeno vyjednávání, rozdělil císař své vojsko na sedm sborů (neboť takový byl i početmilánských bran) a chtěl sevříti město. Před branou svatého Dionysia měli ležeti táborem dvapříbuzní Bedřicha Barbarossy a těm (jak se v mladosti často přiházívá) dočista scházelaopatrnost. Obléhací čára nebyla doposud uzavřena a ti lidé, málo zkušení, se vzdálili odostatního vojska. Milánští doslechli o chybě, podnikli výpad a daleko od tábora ostatních sesrazili s německými oddíly. Přitrhli znenadání a s takovou silou, že německé vojsko bylo záhyuvedeno v nepořádek. Couvalo, dalo se ve zmatku na ústup a leckterý bojovník cítil již, jakmu ubývá sil a jak se meč v jeho pravici stává těžším a těžším. Bylo navečer, planoucí sluncestálo nízko a zástupy útočníků, majíce v zádech ohnivé slunce, zvedaly se před německýmvojskem jako stínové.Když bylo nejhůře, zaslechl český král třesk bitvy a vrhl se se svým lidem v tu stranu.Nehledal cesty, hnal se vinicemi, hnal se přes zídky zahrad a přes úpady porostlé janovcem;hnal se přes překážky a již zvuky jeho bubnů propůjčily ochabujícím řadám německým novousílu. Vpadnuv na bojiště král jedinou ranou srazil šik nepřátel. A tehdy zemřel – probodenkopím královým – milánský vůdce, Tazzo de Mamdello, a dále padl Girardo Visconti, a dálebezpočet nejstatečnějších bojovníků. Miláňané se dali na útěk. Král je pronásledoval až po248

samu bránu svatého Dionysia a div div neskočil za nimi do města. Pobitá veřej zapadla dříve,než poslední hloučky Milánských se mohly zachrániti. I bylo obleženým vystoupiti na hradbya hájiti bránu jako při velikém útoku. Kameny a déšť dlaždic snášel se shůry dolů a drtil kostitěm, kdo dobíhali, a žebříky přistavené na vnitřní stranu zdí praskaly pod tíhou lidu. Bylo zřítízkrvavené prsty, jež se přidržují vrcholku hradeb, bylo zřítí lýtko přehozené přes okrajbalvanu, jak se zachvívá strašným napětím, bylo zříti pád a skoky bojovníků, kteří bylizasaženi šípy Vladislavova vojska.A dlouho potom ze dvorů milánských a ze světnic, kde leželi vojínové poznamenaní ranamičeského vojska, v bolesti a v dlouhém smrákání strachu vzrůstala pověst, že vojsko českéhokrále je nepřemožitelné a že vydá za počet pateronásobný a že je složeno z lidožroutů.Císař nechtěl Milán vzíti útokem a měl v úmyslu jej vyhladověti. Obležení se tedyprotahovalo a uvnitř města i před hradbami opovídala se únava. Ještě mnoho hrdinskýchskutků bylo vykonáno se strany české i se strany německé i se strany Vlachů, ale kdyžnadcházel podzim, pevnost se vzdala. Milánští požádali Vladislava, aby byl jejichprostředníkem. Věřili, že mysl krále tak neohroženého nemůže nebýti veliká.PřimdaZdálo se, že přátelství mezi českým králem a mezi Bedřichem Barbarossou potrvá a že je nicneporuší. Vladislav byl si tím jist a staral se především o věci vnitřní: upevňoval panstvísvého rodu v Čechách, popřával mnohou výhodu knížeti znojemskému a rozdílel štědře statkyklášterům i chrámům. Ze synů Soběslavových se tehdy nikdo neozýval. Tak vládl v Čecháchmír. Když se pak král za papežského rozkolu přiklonil na stranu císařskou, bylo již málemjisto, že Barbarossa a Vladislav zůstanou spojenci a že ten mír bude zachován.Ale dříve než uplynul druhý rok od výpravy milánské, vzešly v Itálii císaři nové obtíže. Atehdy se přihnal do Prahy posel a předstoupiv před Vladislava, řekl:„Králi, zůstavil jsi mne, abych měl dobrý pozor na věci, které jsou v blízkosti Bedřichově, a jájsem nezahálel. Mé oči neumdlely, a moje ucho bylo nastraženo. Viděl jsem a naslouchal.Viděl jsem Oldřicha, syna Soběslavova, který přišel k Bedřichu Barbarossovi. Viděl jsem, žesedává podle císaře, a že s ním může rozmlouvat podle libosti a že císař odpovídá jeho tiché249

samu bránu svatého Dionysia a div div neskočil za nimi do města. Pobitá veřej zapadla dříve,než poslední hloučky Milánských se mohly zachrániti. I bylo obleženým vystoupiti na hradbya hájiti bránu jako při velikém útoku. Kameny a déšť dlaždic snášel se shůry dolů a drtil kostitěm, kdo dobíhali, a žebříky přistavené na vnitřní stranu zdí praskaly pod tíhou lidu. Bylo zřítízkrvavené prsty, jež se přidržují vrcholku hradeb, bylo zřítí lýtko přehozené přes okrajbalvanu, jak se zachvívá strašným napětím, bylo zříti pád a skoky bojovníků, kteří bylizasaženi šípy Vladislavova vojska.A dlouho potom ze dvorů milánských a ze světnic, kde leželi vojínové poznamenaní ranamičeského vojska, v bolesti a v dlouhém smrákání strachu vzrůstala pověst, že vojsko českéhokrále je nepřemožitelné a že vydá za počet pateronásobný a že je složeno z lidožroutů.Císař nechtěl Milán vzíti útokem a měl v úmyslu jej vyhladověti. Obležení se tedyprotahovalo a uvnitř města i před hradbami opovídala se únava. Ještě mnoho hrdinskýchskutků bylo vykonáno se strany české i se strany německé i se strany Vlachů, ale kdyžnadcházel podzim, pevnost se vzdala. Milánští požádali Vladislava, aby byl jejichprostředníkem. Věřili, že mysl krále tak neohroženého nemůže nebýti veliká.PřimdaZdálo se, že přátelství mezi českým králem a mezi Bedřichem Barbarossou potrvá a že je nicneporuší. Vladislav byl si tím jist a staral se především o věci vnitřní: upevňoval panstvísvého rodu v Čechách, popřával mnohou výhodu knížeti znojemskému a rozdílel štědře statkyklášterům i chrámům. Ze synů Soběslavových se tehdy nikdo neozýval. Tak vládl v Čecháchmír. Když se pak král za papežského rozkolu přiklonil na stranu císařskou, bylo již málemjisto, že Barbarossa a Vladislav zůstanou spojenci a že ten mír bude zachován.Ale dříve než uplynul druhý rok od výpravy milánské, vzešly v Itálii císaři nové obtíže. Atehdy se přihnal do Prahy posel a předstoupiv před Vladislava, řekl:„Králi, zůstavil jsi mne, abych měl dobrý pozor na věci, které jsou v blízkosti Bedřichově, a jájsem nezahálel. Mé oči neumdlely, a moje ucho bylo nastraženo. Viděl jsem a naslouchal.Viděl jsem Oldřicha, syna Soběslavova, který přišel k Bedřichu Barbarossovi. Viděl jsem, žesedává podle císaře, a že s ním může rozmlouvat podle libosti a že císař odpovídá jeho tiché249

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!