OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon
OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon
Když udeřil na strážce zajatců a když chtěl prvnímu z nich vytnout políček, mohli se ti hroznívítězové potrhat smíchy. Jeden mu vlepil ťafku za ucho, druhý připíchl hrotnaťým kopím jehoopánek, třetí mu vykasal kutnu a ještě desátý nevěděl, kdy má přestat s jeho trápením. Naštěstí zahlédl výjev biskup a zjednal chuďasovi vážnost, která přísluší mnišskému stavu, a dalmu odejíti.To byla věc směšná, ale věci hrozné ještě neskončily. Ještě nedozněl nářek raněných, ještěneutichlo vzdychání těch, kdo umírali.Král přecházel zvolna po bojišti a počítal své mrtvé. Kráčel se vztyčenou hlavou, netruchlil, atěm, kdo v pláči a v naříkání stáli nad mrtvými bojovníky, řekl:„Proč žalostíte? Vaši přátelé nepadli jako psi v nějaké rvačce o kost, ale smrt je zasáhla, kdyžhnali útokem jen pro čest zbraně.“Na druhý den svedl Vladislav novou a ještě slavnější bitvu. Německá vojska, zaštítěna Čechy,zrobila pak most a překročila Addu. Když byl širý kraj milánský popleněn a když bylozmařeno vyjednávání, rozdělil císař své vojsko na sedm sborů (neboť takový byl i početmilánských bran) a chtěl sevříti město. Před branou svatého Dionysia měli ležeti táborem dvapříbuzní Bedřicha Barbarossy a těm (jak se v mladosti často přiházívá) dočista scházelaopatrnost. Obléhací čára nebyla doposud uzavřena a ti lidé, málo zkušení, se vzdálili odostatního vojska. Milánští doslechli o chybě, podnikli výpad a daleko od tábora ostatních sesrazili s německými oddíly. Přitrhli znenadání a s takovou silou, že německé vojsko bylo záhyuvedeno v nepořádek. Couvalo, dalo se ve zmatku na ústup a leckterý bojovník cítil již, jakmu ubývá sil a jak se meč v jeho pravici stává těžším a těžším. Bylo navečer, planoucí sluncestálo nízko a zástupy útočníků, majíce v zádech ohnivé slunce, zvedaly se před německýmvojskem jako stínové.Když bylo nejhůře, zaslechl český král třesk bitvy a vrhl se se svým lidem v tu stranu.Nehledal cesty, hnal se vinicemi, hnal se přes zídky zahrad a přes úpady porostlé janovcem;hnal se přes překážky a již zvuky jeho bubnů propůjčily ochabujícím řadám německým novousílu. Vpadnuv na bojiště král jedinou ranou srazil šik nepřátel. A tehdy zemřel – probodenkopím královým – milánský vůdce, Tazzo de Mamdello, a dále padl Girardo Visconti, a dálebezpočet nejstatečnějších bojovníků. Miláňané se dali na útěk. Král je pronásledoval až po248
samu bránu svatého Dionysia a div div neskočil za nimi do města. Pobitá veřej zapadla dříve,než poslední hloučky Milánských se mohly zachrániti. I bylo obleženým vystoupiti na hradbya hájiti bránu jako při velikém útoku. Kameny a déšť dlaždic snášel se shůry dolů a drtil kostitěm, kdo dobíhali, a žebříky přistavené na vnitřní stranu zdí praskaly pod tíhou lidu. Bylo zřítízkrvavené prsty, jež se přidržují vrcholku hradeb, bylo zřítí lýtko přehozené přes okrajbalvanu, jak se zachvívá strašným napětím, bylo zříti pád a skoky bojovníků, kteří bylizasaženi šípy Vladislavova vojska.A dlouho potom ze dvorů milánských a ze světnic, kde leželi vojínové poznamenaní ranamičeského vojska, v bolesti a v dlouhém smrákání strachu vzrůstala pověst, že vojsko českéhokrále je nepřemožitelné a že vydá za počet pateronásobný a že je složeno z lidožroutů.Císař nechtěl Milán vzíti útokem a měl v úmyslu jej vyhladověti. Obležení se tedyprotahovalo a uvnitř města i před hradbami opovídala se únava. Ještě mnoho hrdinskýchskutků bylo vykonáno se strany české i se strany německé i se strany Vlachů, ale kdyžnadcházel podzim, pevnost se vzdala. Milánští požádali Vladislava, aby byl jejichprostředníkem. Věřili, že mysl krále tak neohroženého nemůže nebýti veliká.PřimdaZdálo se, že přátelství mezi českým králem a mezi Bedřichem Barbarossou potrvá a že je nicneporuší. Vladislav byl si tím jist a staral se především o věci vnitřní: upevňoval panstvísvého rodu v Čechách, popřával mnohou výhodu knížeti znojemskému a rozdílel štědře statkyklášterům i chrámům. Ze synů Soběslavových se tehdy nikdo neozýval. Tak vládl v Čecháchmír. Když se pak král za papežského rozkolu přiklonil na stranu císařskou, bylo již málemjisto, že Barbarossa a Vladislav zůstanou spojenci a že ten mír bude zachován.Ale dříve než uplynul druhý rok od výpravy milánské, vzešly v Itálii císaři nové obtíže. Atehdy se přihnal do Prahy posel a předstoupiv před Vladislava, řekl:„Králi, zůstavil jsi mne, abych měl dobrý pozor na věci, které jsou v blízkosti Bedřichově, a jájsem nezahálel. Mé oči neumdlely, a moje ucho bylo nastraženo. Viděl jsem a naslouchal.Viděl jsem Oldřicha, syna Soběslavova, který přišel k Bedřichu Barbarossovi. Viděl jsem, žesedává podle císaře, a že s ním může rozmlouvat podle libosti a že císař odpovídá jeho tiché249
- Page 198 and 199: I pohlíželi na sebe ve chviličk
- Page 200 and 201: Toť se ví, že změnil dvakrát b
- Page 202 and 203: „V tom případě,“ odvětil mn
- Page 204 and 205: V tom dobrém mínění došli ke b
- Page 206 and 207: „Vidím,“ pravila, „že mě t
- Page 208 and 209: Potom, když se jeho mysl ustálila
- Page 210 and 211: Když táhlo na hodinu pátou od z
- Page 212 and 213: ozval se jim v útrobách povědom
- Page 214 and 215: A tak - chtěj nechtěj - měl žid
- Page 216 and 217: „Příteli, bratře, můj chlapí
- Page 218 and 219: Kosmas neodpověděl a mnich se dí
- Page 220 and 221: Má jim přispěti? Má je zahnat?
- Page 222 and 223: dech, nemohl současně nemysliti,
- Page 224 and 225: Když otrokář seznal, že v Čech
- Page 226 and 227: Tobě pravím, synu, aby ses ujal z
- Page 228 and 229: „Staří otroci,“ řekl pán dv
- Page 230 and 231: nešetříce kroku hnali se na vet
- Page 232 and 233: SELSKÉ KNÍŽEAndělV českých ze
- Page 234 and 235: Potom zazněly poznovu bubny a vlad
- Page 236 and 237: Vladislavovi a způsobil, že zcela
- Page 238 and 239: důvodech všedních a přece slavn
- Page 240 and 241: Tak mluví Děpold s vysokého sedl
- Page 242 and 243: Řkouce to, uchopili Soběslava za
- Page 244 and 245: Soběslav, nemoha se měřiti s voj
- Page 246 and 247: Odtud pracoval Daniel čtyři léta
- Page 250 and 251: řeči úsměvem. Je vždy častěj
- Page 252 and 253: tebou tedy mohu počíti jiného, n
- Page 254 and 255: žádal, aby byl Soběslav propušt
- Page 256 and 257: Když potom vozy naložené až po
- Page 258 and 259: Když Bedřich Barbarossa umlkl, p
- Page 260 and 261: „Co se mi může stát?“ myslil
- Page 262 and 263: Spěchej, abys ho zastihl před Alp
- Page 264 and 265: „Ne,“ odpovídal po druhé a po
- Page 266 and 267: Když muž, který četl, dospěl k
- Page 268 and 269: nemůže dotknouti hanba prosťáč
- Page 270 and 271: „Sedím na stolci, který jsi mi
- Page 272 and 273: „Doneslo se mi, že vězníš Old
- Page 274 and 275: odhodlal se Soběslav rozděliti sv
- Page 276 and 277: neměl již vojska. Nevzbuzoval str
samu bránu svatého Dionysia a div div neskočil za nimi do města. Pobitá veřej zapadla dříve,než poslední hloučky Milánských se mohly zachrániti. I bylo obleženým vystoupiti na hradbya hájiti bránu jako při velikém útoku. Kameny a déšť dlaždic snášel se shůry dolů a drtil kostitěm, kdo dobíhali, a žebříky přistavené na vnitřní stranu zdí praskaly pod tíhou lidu. Bylo zřítízkrvavené prsty, jež se přidržují vrcholku hradeb, bylo zřítí lýtko přehozené přes okrajbalvanu, jak se zachvívá strašným napětím, bylo zříti pád a skoky bojovníků, kteří bylizasaženi šípy Vladislavova vojska.A dlouho potom ze dvorů milánských a ze světnic, kde leželi vojínové poznamenaní ranamičeského vojska, v bolesti a v dlouhém smrákání strachu vzrůstala pověst, že vojsko českéhokrále je nepřemožitelné a že vydá za počet pateronásobný a že je složeno z lidožroutů.Císař nechtěl Milán vzíti útokem a měl v úmyslu jej vyhladověti. Obležení se tedyprotahovalo a uvnitř města i před hradbami opovídala se únava. Ještě mnoho hrdinskýchskutků bylo vykonáno se strany české i se strany německé i se strany Vlachů, ale kdyžnadcházel podzim, pevnost se vzdala. Milánští požádali Vladislava, aby byl jejichprostředníkem. Věřili, že mysl krále tak neohroženého nemůže nebýti veliká.PřimdaZdálo se, že přátelství mezi českým králem a mezi Bedřichem Barbarossou potrvá a že je nicneporuší. Vladislav byl si tím jist a staral se především o věci vnitřní: upevňoval panstvísvého rodu v Čechách, popřával mnohou výhodu knížeti znojemskému a rozdílel štědře statkyklášterům i chrámům. Ze synů Soběslavových se tehdy nikdo neozýval. Tak vládl v Čecháchmír. Když se pak král za papežského rozkolu přiklonil na stranu císařskou, bylo již málemjisto, že Barbarossa a Vladislav zůstanou spojenci a že ten mír bude zachován.Ale dříve než uplynul druhý rok od výpravy milánské, vzešly v Itálii císaři nové obtíže. Atehdy se přihnal do Prahy posel a předstoupiv před Vladislava, řekl:„Králi, zůstavil jsi mne, abych měl dobrý pozor na věci, které jsou v blízkosti Bedřichově, a jájsem nezahálel. Mé oči neumdlely, a moje ucho bylo nastraženo. Viděl jsem a naslouchal.Viděl jsem Oldřicha, syna Soběslavova, který přišel k Bedřichu Barbarossovi. Viděl jsem, žesedává podle císaře, a že s ním může rozmlouvat podle libosti a že císař odpovídá jeho tiché249