OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

samu bránu svatého Dionysia a div div neskočil za nimi do města. Pobitá veřej zapadla dříve,než poslední hloučky Milánských se mohly zachrániti. I bylo obleženým vystoupiti na hradbya hájiti bránu jako při velikém útoku. Kameny a déšť dlaždic snášel se shůry dolů a drtil kostitěm, kdo dobíhali, a žebříky přistavené na vnitřní stranu zdí praskaly pod tíhou lidu. Bylo zřítízkrvavené prsty, jež se přidržují vrcholku hradeb, bylo zřítí lýtko přehozené přes okrajbalvanu, jak se zachvívá strašným napětím, bylo zříti pád a skoky bojovníků, kteří bylizasaženi šípy Vladislavova vojska.A dlouho potom ze dvorů milánských a ze světnic, kde leželi vojínové poznamenaní ranamičeského vojska, v bolesti a v dlouhém smrákání strachu vzrůstala pověst, že vojsko českéhokrále je nepřemožitelné a že vydá za počet pateronásobný a že je složeno z lidožroutů.Císař nechtěl Milán vzíti útokem a měl v úmyslu jej vyhladověti. Obležení se tedyprotahovalo a uvnitř města i před hradbami opovídala se únava. Ještě mnoho hrdinskýchskutků bylo vykonáno se strany české i se strany německé i se strany Vlachů, ale kdyžnadcházel podzim, pevnost se vzdala. Milánští požádali Vladislava, aby byl jejichprostředníkem. Věřili, že mysl krále tak neohroženého nemůže nebýti veliká.PřimdaZdálo se, že přátelství mezi českým králem a mezi Bedřichem Barbarossou potrvá a že je nicneporuší. Vladislav byl si tím jist a staral se především o věci vnitřní: upevňoval panstvísvého rodu v Čechách, popřával mnohou výhodu knížeti znojemskému a rozdílel štědře statkyklášterům i chrámům. Ze synů Soběslavových se tehdy nikdo neozýval. Tak vládl v Čecháchmír. Když se pak král za papežského rozkolu přiklonil na stranu císařskou, bylo již málemjisto, že Barbarossa a Vladislav zůstanou spojenci a že ten mír bude zachován.Ale dříve než uplynul druhý rok od výpravy milánské, vzešly v Itálii císaři nové obtíže. Atehdy se přihnal do Prahy posel a předstoupiv před Vladislava, řekl:„Králi, zůstavil jsi mne, abych měl dobrý pozor na věci, které jsou v blízkosti Bedřichově, a jájsem nezahálel. Mé oči neumdlely, a moje ucho bylo nastraženo. Viděl jsem a naslouchal.Viděl jsem Oldřicha, syna Soběslavova, který přišel k Bedřichu Barbarossovi. Viděl jsem, žesedává podle císaře, a že s ním může rozmlouvat podle libosti a že císař odpovídá jeho tiché249