OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

Když udeřil na strážce zajatců a když chtěl prvnímu z nich vytnout políček, mohli se ti hroznívítězové potrhat smíchy. Jeden mu vlepil ťafku za ucho, druhý připíchl hrotnaťým kopím jehoopánek, třetí mu vykasal kutnu a ještě desátý nevěděl, kdy má přestat s jeho trápením. Naštěstí zahlédl výjev biskup a zjednal chuďasovi vážnost, která přísluší mnišskému stavu, a dalmu odejíti.To byla věc směšná, ale věci hrozné ještě neskončily. Ještě nedozněl nářek raněných, ještěneutichlo vzdychání těch, kdo umírali.Král přecházel zvolna po bojišti a počítal své mrtvé. Kráčel se vztyčenou hlavou, netruchlil, atěm, kdo v pláči a v naříkání stáli nad mrtvými bojovníky, řekl:„Proč žalostíte? Vaši přátelé nepadli jako psi v nějaké rvačce o kost, ale smrt je zasáhla, kdyžhnali útokem jen pro čest zbraně.“Na druhý den svedl Vladislav novou a ještě slavnější bitvu. Německá vojska, zaštítěna Čechy,zrobila pak most a překročila Addu. Když byl širý kraj milánský popleněn a když bylozmařeno vyjednávání, rozdělil císař své vojsko na sedm sborů (neboť takový byl i početmilánských bran) a chtěl sevříti město. Před branou svatého Dionysia měli ležeti táborem dvapříbuzní Bedřicha Barbarossy a těm (jak se v mladosti často přiházívá) dočista scházelaopatrnost. Obléhací čára nebyla doposud uzavřena a ti lidé, málo zkušení, se vzdálili odostatního vojska. Milánští doslechli o chybě, podnikli výpad a daleko od tábora ostatních sesrazili s německými oddíly. Přitrhli znenadání a s takovou silou, že německé vojsko bylo záhyuvedeno v nepořádek. Couvalo, dalo se ve zmatku na ústup a leckterý bojovník cítil již, jakmu ubývá sil a jak se meč v jeho pravici stává těžším a těžším. Bylo navečer, planoucí sluncestálo nízko a zástupy útočníků, majíce v zádech ohnivé slunce, zvedaly se před německýmvojskem jako stínové.Když bylo nejhůře, zaslechl český král třesk bitvy a vrhl se se svým lidem v tu stranu.Nehledal cesty, hnal se vinicemi, hnal se přes zídky zahrad a přes úpady porostlé janovcem;hnal se přes překážky a již zvuky jeho bubnů propůjčily ochabujícím řadám německým novousílu. Vpadnuv na bojiště král jedinou ranou srazil šik nepřátel. A tehdy zemřel – probodenkopím královým – milánský vůdce, Tazzo de Mamdello, a dále padl Girardo Visconti, a dálebezpočet nejstatečnějších bojovníků. Miláňané se dali na útěk. Král je pronásledoval až po248