OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

hřebce, proud převracel jeho plášť a již již se zdálo, že jezdec utone. Nebylo mu víc neždvacet roků, a jak se přiházívá, neměl ani zdání o tom, co je to strach. Křik vojska jejohlušoval, bouření slávy zvedalo mu hlavu a všechna šíře života, všechno toužení, všechnajeho vůle vcházely v jediný rozmach. Zřel břeh. Zřel divným viděním svého krále, zápasil dála dál a zachránil se. Dosáhl druhého břehu. Stanul na zelené louce. Teprve tehdy se rozhlédl.Teprve tehdy znamenal, že není samojediný. Teprve tehdy spatřil koně, který se vzpíná keskoku a poznal druhého jezdce.Když se ozval Odolenův křik a když bylo slyšeti, jak volá jméno královo, vbodl Vladislavostruhu svému koni a hlavu za hlavou běsnící klisny jal se volati a povzbuzoval vojsko, řka:„Do proudu! Do řeky! Voda nesahá výše než k hrdlu a po hrot meče. Zdvihněte jej! Přežeňtese nad hlubinou!“Potom se vrhl prvý do řeky. Voda vystřiklá pod břichem jeho koně a na všechny strany padábělostná peřej. Změní svou barvu? Dozní, ulehne a jenom malinké vlnky doběhnou nadhlubinu?Nikoli! Vzrůstá, šíří se, celý břeh vzkypěl její barvou. Celý břeh se podobá pádu. Celé vojskose vrhá do vody a zalehne proud.Když Čechové stanuli na druhé straně Addy, vykřikli silným hlasem a rozjeli se směrem knepříteli, řetěz císařských vojsk střel se do veliké dálky a Milánští stáli v té chvíli předstrženým mostem. Blížící se českou jízdu nemohli přehlédnouti, ale byli příliš jisti, že řeka jenepřekročitelná. Zdálo se jim, že z města přichází pomoc a div div, že Čechy nevítali. Teprvekdyž zaznělo strašné bubnování, poznali nepřítele. I chápali se mečů, zřídili šik, ale jízdaprolomila již řadu. Běda, vojsko milánské kolísá, jeho oštěpy se lámou, těžký meč tluče popřílbách a ostří vniká mezi pásy zbroje. Běda, štít hrubý naráží na štíty něžně ozdobené aMilánští padají ze sedel a volní koně ubíhají k městu. Běda, mnich, tlusťák, chudinka, kterýpři každém poskoku vydává žuchnutí, zpocený, vzteklý, s třemi bradami a s nosem jakoďubka a s prakem v ručičkách se žene do bitvy. Chce útočit! Chce pěkně po pořádku srazitivšem hlavu a všechno rozsekat. Je věru lítější než sama lítice, padá a vstává, skáče, šklebí se,a přisámbohu, dost možná že kleje.247