OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

Řkouce to, uchopili Soběslava za předloktí a chtěli jej vyvléci. Avšak kníže je odstrčil a řekl:„Pusťte mi ruku a nikdo ať se nedotkne mého rukávce. Půjdu před vámi, vy pak čiňte, jakvám bylo rozkázáno, neboť jste sluhové a biřici. Neoslovujte mě, neříkejte, abych zvedlhlavu, neboť stud mi brání podívati se do tváře těch, kteří si zvolili přebídné řemesloholomků.“Potom již Soběslav nepromluvil. Mlčel po celou cestu a sledoval jen let krkavců. Sledoval jenkřik hejna a dobře poznával, že k ptačím zvukům se připojuje napodobování těch zvuků.Poznával, kdo to volá. Krákání ozývalo se ještě za soumraku a bylo zvláštní a bylo jiné nežhlas, který volá na pokraji lesa.„Slyším,“ řekl šlechtic jatému knížeti, „že někde nablízku hřaduje krkavec. Ale proč se ozývátak znenadání a tak pozdě? Což, nemáš snad toho ptáka ve znaku? Nevolá tě? Nechce těpřivábit?“Kníže neodpovídal, ale usmál se a jal se kresliti v popeli koncem ohořelého prutu. Myslilpřitom na člověka, který býval jeho komorníkem a který uprchl při nočním přepadu veZdicích. Myslil na Ojíře. Poznával jeho znamení. Poznával, že je na svobodě a že bdí nadsvým pánem. Doufal, že s ním jsou selská vojska.UniknutíAle Ojíř byl sám. Neměl nikoho ku pomoci a musil se skrývat. Když zvěděl, že velmožovéuvěznili Soběslava na Přimdě, sebral houf lidí a rozestavil je v houštinách před hradem.Nazítří se vloudil jeden z nich do Přimdy. Byl oděn jako žebravý mnich. Modlil se s hradníčeledí, ulehl ve vrátnici, a když nastala úplná tma a když stráže zdřímly, vstal, aby otevřelvrátka a vpustil Ojířův houfec. Již prošel nádvoří, již zvedá závoru, ale stráž procitla adostihla ho dříve, než mohl uprchnouti. Hrot oštěpu pronikl mu mezi lopatkami a tak tenčlověk nadarmo zemřel.242