OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

setkávají, a věřil v jakousi sílu, která se nepodobá síle známé a která nespočívá ani ve vojště,ani v zákonu psaném, ani v právech, ani v držení moci, ale která je pokorná a čekající, a kteráje nesličná a bez slávy, a která jednoho dne přece změní tvář země.Když se Vladislav II. navrátil z křižácké výpravy, a když se dozvěděl, co se přihodilo za jehonepřítomnosti, pochválil Děpolda za dobrou službu a řekl:„Jsem ti zavázán, bratře, vděčností. Nikdo si nemohl počínati lépe než ty a nikdo hůře nežSoběslav. Ovšem: ty jsi kníže, chodíš v nádherném šatě, tvůj mrav je vybraný, obcuješ sušlechtilými přáteli, máš zvláštní jemnost, pokud jde o řeč, a dovedeš sáhnout k meči, kdyžpřijde čas. Jsi pevný v myšlenkách, hrdý v činech a věru si zasloužíš podílu na vládě. Mělbych rád zemi, kterou bych ti mohl odevzdat. Rád bych pro tebe vyprosil velikou slávu,pokud budeš živ, a dále takovou smrt, která se hodí k tvým ctnostem. Ať tedy v pozdním stářísejdeš ranou meče, který má rukověť ze zlata, a ať se to stane ve vítězné bitvě! – Pokud jde oSoběslava, mám za to, že se zrodil nějakým výsměchem v knížecím loži a že je více sedláknež vládce. Jeho plášť má krysí barvu, ať v něm tedy zcepení! Ať zajde v kobce, ať se nasytíchleby, které kdy rozdal! Řekl bych, že má teď dobré místo, ale navraceje se ke hradu, spatřiljsem selské procesí, kterak postává před žalářem a kterak se dívá k oknu věže. Byli to sedlácive škorních z hrubé kůže, byli to chuďasové a pouhá lidská smeť, a přece mi neuhnuli dostrychle z cesty! Okouněli a každý z nich stál jako sloup. To věru dostačí, abych se rozhněval.To skládá dobrý důvod, abych vyvlekl Soběslava z díry a abych jej poslal na hrad, který stojísám uprostřed pláně a lesů.“Když nastala noc, ozvalo se tedy v kobce rachocení klíčů a krok stráží. Potom vešlo do vězenídevět velmožů.„Pane,“ řekl nejstarší z nich, „knížecí milost nám určila a rozkázala, abychom tě odvedli doklece ještě pevnější, než je ta, kde se ti tak líbí. Jsme všichni šlechtici. Jsme všichnivelmožové a nepřísluší nám konati podobné práce. Měj se tedy k dílu a počínej si tak, abyspříliš nepřipomínal vězně. Bude lépe, když aspoň na jediný den si osvojíš mrav, kterývyznáváme, a když vsedneš na koně s troškou hrdé pýchy. Protiví se nám hleděti na tvouschýlenou hlavu a máme v opovržení to, v co doufáš, a s čím se přátelíš. Hleď tedy, aby cestanebyla příliš nesnadná pro tebe i pro nás.“241