OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

Zatím pomýšlel Dagobert na odvetu. Sbíral vojsko, chystal se k výpravě, ale ustavičné vpádyslovanské bránily mu v soustřeďování sil a nutily jej k potyčkám a připravovaly mu řadudrobných porážek. V té tísni nabídli se králi Sasové: slibovali mu, že za slevení platů budoustáti proti nájezdům na říšské hranici. Král to nabídnutí přijal a Sasové uvázali se v službu.Jejich místo bylo v horách na českém pomezí. Zřídili tam záseky a stráže, ale vojsko Samovonadále procházelo těmi strážemi. Když se pak tíseň ještě zvětšila, zřekl se Dagobert částikrálovství. Postoupil ji Sigibertovi v dobré víře, že se mu podaří to, co se nepodařilo Sasům.Ale ani Sigibert neměl proti vojům Samovým úspěchu a nedovedl zastavit jejich krok.Když bylo s Franky nejhůře, vyvstal proti Samovi Radulf, vévoda durynský, a tomu vévodovipropůjčeno bylo štěstí válečné. Dobyl jakéhosi vítězství a vypudil Slovany z íránské země.Dříve však než ze skutku mohl vzejíti větší prospěch, znesvářil se Radulf s rádciSigibertovými a prohlásiv se ve svém vévodství svrchovaným pánem, hledal Samovu přízeň.Tak se kníže slovanský stal oporou vévody durynského.Odtud říše Samova trvala bez válek až po samu smrt knížete. Když se naplnil třicátý pátý rokjeho vlády, bylo mu zemříti. Skonal na vrcholku štěstí a lid jej oplakával. Lid jej náviděl,neboť Samo byl člověk milovný života a po všechen čas obracel svou hojnou moc jen vesvětlou stránku.Ke konci příběhu se připomíná a dobrými důvody dokládá, že tak jako byl Samo milován, taklásku oplácel. Zalíbilo se mu žíti s lidem slovanským. Stal se svým srdcem Slovanem a novádomovina byla mu nejdražší.Když zemřel, bylo jeho dítek 37. Z toho počtu připadá 22 na syny a 15 na dcery. Všichni pakzplozeni jsou s dvanácti ženami.24