OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon
OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon
důvodech všedních a přece slavnějších, než je vládcův rozmar: Podhradí rostla, život serozmnožoval a bylo dosti těch, kdo měli odvahu a kdo si osvojili dovednost kráčeti přespřekážky. Z těch příčin a z té dovednosti vzniklo nad řekou všech dvacet oblouků. MostVladislavův či most Juditin je pouhé jméno pro věc kupečka, který klopýtá pod svým rancem,a pro umění kameníků, kteří dokončivše dílo zevlují do proudu a jako neviňátka plivají přeszábradlí.A to, co platí o cestě přes jedinou řeku, platí i o cestách dalekých: Přibývající obchod,nesčetné vztahy k východu, potřeba výboje, moc saracénská a nezměrná moc papežů (kterávnutila panovníkům jedinou vůli) a vše, co bylo shodné, a vše, co se mělo srazit s cizímsvětem, dalo se v křesťanském spolku na pochod. Víra v Ježíše Krista, vroucnost a svatétoužení propůjčilo pak zástupům jméno křížových výprav. I táhli rytířové, aby vytrhli zemiJežíšovu z područí saracénského. Chtěli označit křížem místo narození Páně, chtěli růžemi abílým kvítím ověnčiti svatý hrob.Vladislav uchvácen duchem té vznícené doby a touhou měřiti se s ostatními knížaty, připjal sirovněž kříž. Potom shromáždil veliké vojsko a vytrhl z české země.Sotva překročil hranici, vypravili se věrní Soběslavovi za svým knížetem a nalezli jej vjakémsi německém městě na březích řeky Mohanu. Byl zabrán v nicotné dílo a zdálo se, ženetouží ani po dostiučinění, ani po pomstě.Ale říká se, že žádné lidské srdce není dost silné k vábení moci, říká se, že vlny se valí podlevětru, říká se, že není silnějšího dutí než proud myšlenek a vzpomínání na to, co se námpřihodilo neprávem a vinou lidské zloby.Když tedy Soběslav slyšel prosby, aby se vrátil, a když mu poslové vypravovali, jak selský lidv dobrém a s milostí vzpomíná na své kníže, vzcházelo v duši Soběslavově vždy silnější asilnější přání zhlédnouti Čechy. Vposled pokynul družině a řekl;„Já, Soběslav, kníže a dědic práv bratra prvorozeného, mám vás, své sluhy, a všechny, kteřísloužíte v mé družině, abyste se chystali na cestu, neboť je vůle obecná, která (jak chci věřiti)neodporuje vůli boží, abych se vrátil a ujal se věcí českých. Kdyby mi cestou vzešlo nějakéznamení jiné a kdybych mohl uhodnouti, že podle úradku božího i nadále mám trávit čas ve238
vyhnanství, chci neprodleně odejít z Čech a žíti v cizích končinách. – Teď však sedlejte koně,utáhněte podpěnky a přehoďte přes čela hřebců ohlávky.“Co kníže řekl, bylo rychle vykonáno a Soběslav se vydal se svou družinou na cestu. Jeli podlevod, brali se po širokých cestách, překročili pohraniční hvozdy a vítáni selským lidem stanulivposled ve staré vlasti. Tu se sbíhali ti, kdo od jitra do setmění pracují na polích, i ti, kdo bylivyhnáni ze svých usedlostí zpupnými purkrabími, i ti, kdo nemohli platit daň z míru či bernějiné a kteří musili opustit své statky. Ti všichni se shromáždili kolem Soběslava a jejich početvzrůstal víc a víc.ZdiceDříve než Vladislav odešel na křižáckou výpravu, ustanovil zemským správcem svého bratraDěpolda. Děpold se o svěřenou zemi staral dobře, hubil loupežníky a trestal je. Tak se stalo,že cesty byly všude bezpečné. Kupec opět mohl bez starosti hnát své soumary hvozdem, ženabez bázně mohla kráčeti po stezkách, žid mohl chřestit v sáčku stříbrňáky a přece živ a zdrávdonesl svůj poklad z pomezí až na pražský trh. Děpoldovi oděnci křižovali mezi osadami i polesích a jejich bdělosti nezůstal utajen ani skutek Soběslavův. Sledovali kněžice, kráčeli mu vpatách, a když přezvěděli, jaká je jeho síla a kolik lidí spává v jeho táborech, vypravili napražský hrad posla, aby vyjevil všechno, co byl zhlédl. Posel stanul před Děpoldem a poklonilse mu a pravil:„Nedomnívej se, kníže, že proradnost pozbyla síly, a nedomnívej se, že spí. Kníže, jehož rodbyl zavržen velmoži a bojovníky, kníže, který přiklonil své srdce k sedlákům, a který byl prosvou lichost vyhnán, se vrací. Vrací se, táhne s prosťáčky a jeho voj se blíží a vzrůstá.“Když posel domluvil, kázal Děpold udeřiti do bubnů a kázal zvoniti na veliký zvon, aby seshromáždila čeleď i bojovníci.Nedlouho potom vyjíždějí všichni z hradu. Jsou dobře ozbrojeni, mají roucha jedné barvy aproklínají selské kníže. Děpold, který je nejvíce rozhněván, jako by rozmlouval seSoběslavem, mluví pak sám k sobě: „Tu radu ti dal zlý duch. Zlý ďábel ti našeptává, aby sesvracel v knížetství a v blízkost pražského hradu, ale andělé a matka boží stojí na straněpráva.“239
- Page 188 and 189: „Kosmas,“ řekl, „je mezi kn
- Page 190 and 191: Řka to, napínal mnich uši, aby m
- Page 192 and 193: Na ta slova poznamenal se mnich kř
- Page 194 and 195: I objali se tedy a učinili to způ
- Page 196 and 197: A teď, když jsem ti je ukázal, t
- Page 198 and 199: I pohlíželi na sebe ve chviličk
- Page 200 and 201: Toť se ví, že změnil dvakrát b
- Page 202 and 203: „V tom případě,“ odvětil mn
- Page 204 and 205: V tom dobrém mínění došli ke b
- Page 206 and 207: „Vidím,“ pravila, „že mě t
- Page 208 and 209: Potom, když se jeho mysl ustálila
- Page 210 and 211: Když táhlo na hodinu pátou od z
- Page 212 and 213: ozval se jim v útrobách povědom
- Page 214 and 215: A tak - chtěj nechtěj - měl žid
- Page 216 and 217: „Příteli, bratře, můj chlapí
- Page 218 and 219: Kosmas neodpověděl a mnich se dí
- Page 220 and 221: Má jim přispěti? Má je zahnat?
- Page 222 and 223: dech, nemohl současně nemysliti,
- Page 224 and 225: Když otrokář seznal, že v Čech
- Page 226 and 227: Tobě pravím, synu, aby ses ujal z
- Page 228 and 229: „Staří otroci,“ řekl pán dv
- Page 230 and 231: nešetříce kroku hnali se na vet
- Page 232 and 233: SELSKÉ KNÍŽEAndělV českých ze
- Page 234 and 235: Potom zazněly poznovu bubny a vlad
- Page 236 and 237: Vladislavovi a způsobil, že zcela
- Page 240 and 241: Tak mluví Děpold s vysokého sedl
- Page 242 and 243: Řkouce to, uchopili Soběslava za
- Page 244 and 245: Soběslav, nemoha se měřiti s voj
- Page 246 and 247: Odtud pracoval Daniel čtyři léta
- Page 248 and 249: Když udeřil na strážce zajatců
- Page 250 and 251: řeči úsměvem. Je vždy častěj
- Page 252 and 253: tebou tedy mohu počíti jiného, n
- Page 254 and 255: žádal, aby byl Soběslav propušt
- Page 256 and 257: Když potom vozy naložené až po
- Page 258 and 259: Když Bedřich Barbarossa umlkl, p
- Page 260 and 261: „Co se mi může stát?“ myslil
- Page 262 and 263: Spěchej, abys ho zastihl před Alp
- Page 264 and 265: „Ne,“ odpovídal po druhé a po
- Page 266 and 267: Když muž, který četl, dospěl k
- Page 268 and 269: nemůže dotknouti hanba prosťáč
- Page 270 and 271: „Sedím na stolci, který jsi mi
- Page 272 and 273: „Doneslo se mi, že vězníš Old
- Page 274 and 275: odhodlal se Soběslav rozděliti sv
- Page 276 and 277: neměl již vojska. Nevzbuzoval str
důvodech všedních a přece slavnějších, než je vládcův rozmar: Podhradí rostla, život serozmnožoval a bylo dosti těch, kdo měli odvahu a kdo si osvojili dovednost kráčeti přespřekážky. Z těch příčin a z té dovednosti vzniklo nad řekou všech dvacet oblouků. MostVladislavův či most Juditin je pouhé jméno pro věc kupečka, který klopýtá pod svým rancem,a pro umění kameníků, kteří dokončivše dílo zevlují do proudu a jako neviňátka plivají přeszábradlí.A to, co platí o cestě přes jedinou řeku, platí i o cestách dalekých: Přibývající obchod,nesčetné vztahy k východu, potřeba výboje, moc saracénská a nezměrná moc papežů (kterávnutila panovníkům jedinou vůli) a vše, co bylo shodné, a vše, co se mělo srazit s cizímsvětem, dalo se v křesťanském spolku na pochod. Víra v Ježíše Krista, vroucnost a svatétoužení propůjčilo pak zástupům jméno křížových výprav. I táhli rytířové, aby vytrhli zemiJežíšovu z područí saracénského. Chtěli označit křížem místo narození Páně, chtěli růžemi abílým kvítím ověnčiti svatý hrob.Vladislav uchvácen duchem té vznícené doby a touhou měřiti se s ostatními knížaty, připjal sirovněž kříž. Potom shromáždil veliké vojsko a vytrhl z české země.Sotva překročil hranici, vypravili se věrní Soběslavovi za svým knížetem a nalezli jej vjakémsi německém městě na březích řeky Mohanu. Byl zabrán v nicotné dílo a zdálo se, ženetouží ani po dostiučinění, ani po pomstě.Ale říká se, že žádné lidské srdce není dost silné k vábení moci, říká se, že vlny se valí podlevětru, říká se, že není silnějšího dutí než proud myšlenek a vzpomínání na to, co se námpřihodilo neprávem a vinou lidské zloby.Když tedy Soběslav slyšel prosby, aby se vrátil, a když mu poslové vypravovali, jak selský lidv dobrém a s milostí vzpomíná na své kníže, vzcházelo v duši Soběslavově vždy silnější asilnější přání zhlédnouti Čechy. Vposled pokynul družině a řekl;„Já, Soběslav, kníže a dědic práv bratra prvorozeného, mám vás, své sluhy, a všechny, kteřísloužíte v mé družině, abyste se chystali na cestu, neboť je vůle obecná, která (jak chci věřiti)neodporuje vůli boží, abych se vrátil a ujal se věcí českých. Kdyby mi cestou vzešlo nějakéznamení jiné a kdybych mohl uhodnouti, že podle úradku božího i nadále mám trávit čas ve238