OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

30.07.2015 Views

důvodech všedních a přece slavnějších, než je vládcův rozmar: Podhradí rostla, život serozmnožoval a bylo dosti těch, kdo měli odvahu a kdo si osvojili dovednost kráčeti přespřekážky. Z těch příčin a z té dovednosti vzniklo nad řekou všech dvacet oblouků. MostVladislavův či most Juditin je pouhé jméno pro věc kupečka, který klopýtá pod svým rancem,a pro umění kameníků, kteří dokončivše dílo zevlují do proudu a jako neviňátka plivají přeszábradlí.A to, co platí o cestě přes jedinou řeku, platí i o cestách dalekých: Přibývající obchod,nesčetné vztahy k východu, potřeba výboje, moc saracénská a nezměrná moc papežů (kterávnutila panovníkům jedinou vůli) a vše, co bylo shodné, a vše, co se mělo srazit s cizímsvětem, dalo se v křesťanském spolku na pochod. Víra v Ježíše Krista, vroucnost a svatétoužení propůjčilo pak zástupům jméno křížových výprav. I táhli rytířové, aby vytrhli zemiJežíšovu z područí saracénského. Chtěli označit křížem místo narození Páně, chtěli růžemi abílým kvítím ověnčiti svatý hrob.Vladislav uchvácen duchem té vznícené doby a touhou měřiti se s ostatními knížaty, připjal sirovněž kříž. Potom shromáždil veliké vojsko a vytrhl z české země.Sotva překročil hranici, vypravili se věrní Soběslavovi za svým knížetem a nalezli jej vjakémsi německém městě na březích řeky Mohanu. Byl zabrán v nicotné dílo a zdálo se, ženetouží ani po dostiučinění, ani po pomstě.Ale říká se, že žádné lidské srdce není dost silné k vábení moci, říká se, že vlny se valí podlevětru, říká se, že není silnějšího dutí než proud myšlenek a vzpomínání na to, co se námpřihodilo neprávem a vinou lidské zloby.Když tedy Soběslav slyšel prosby, aby se vrátil, a když mu poslové vypravovali, jak selský lidv dobrém a s milostí vzpomíná na své kníže, vzcházelo v duši Soběslavově vždy silnější asilnější přání zhlédnouti Čechy. Vposled pokynul družině a řekl;„Já, Soběslav, kníže a dědic práv bratra prvorozeného, mám vás, své sluhy, a všechny, kteřísloužíte v mé družině, abyste se chystali na cestu, neboť je vůle obecná, která (jak chci věřiti)neodporuje vůli boží, abych se vrátil a ujal se věcí českých. Kdyby mi cestou vzešlo nějakéznamení jiné a kdybych mohl uhodnouti, že podle úradku božího i nadále mám trávit čas ve238

vyhnanství, chci neprodleně odejít z Čech a žíti v cizích končinách. – Teď však sedlejte koně,utáhněte podpěnky a přehoďte přes čela hřebců ohlávky.“Co kníže řekl, bylo rychle vykonáno a Soběslav se vydal se svou družinou na cestu. Jeli podlevod, brali se po širokých cestách, překročili pohraniční hvozdy a vítáni selským lidem stanulivposled ve staré vlasti. Tu se sbíhali ti, kdo od jitra do setmění pracují na polích, i ti, kdo bylivyhnáni ze svých usedlostí zpupnými purkrabími, i ti, kdo nemohli platit daň z míru či bernějiné a kteří musili opustit své statky. Ti všichni se shromáždili kolem Soběslava a jejich početvzrůstal víc a víc.ZdiceDříve než Vladislav odešel na křižáckou výpravu, ustanovil zemským správcem svého bratraDěpolda. Děpold se o svěřenou zemi staral dobře, hubil loupežníky a trestal je. Tak se stalo,že cesty byly všude bezpečné. Kupec opět mohl bez starosti hnát své soumary hvozdem, ženabez bázně mohla kráčeti po stezkách, žid mohl chřestit v sáčku stříbrňáky a přece živ a zdrávdonesl svůj poklad z pomezí až na pražský trh. Děpoldovi oděnci křižovali mezi osadami i polesích a jejich bdělosti nezůstal utajen ani skutek Soběslavův. Sledovali kněžice, kráčeli mu vpatách, a když přezvěděli, jaká je jeho síla a kolik lidí spává v jeho táborech, vypravili napražský hrad posla, aby vyjevil všechno, co byl zhlédl. Posel stanul před Děpoldem a poklonilse mu a pravil:„Nedomnívej se, kníže, že proradnost pozbyla síly, a nedomnívej se, že spí. Kníže, jehož rodbyl zavržen velmoži a bojovníky, kníže, který přiklonil své srdce k sedlákům, a který byl prosvou lichost vyhnán, se vrací. Vrací se, táhne s prosťáčky a jeho voj se blíží a vzrůstá.“Když posel domluvil, kázal Děpold udeřiti do bubnů a kázal zvoniti na veliký zvon, aby seshromáždila čeleď i bojovníci.Nedlouho potom vyjíždějí všichni z hradu. Jsou dobře ozbrojeni, mají roucha jedné barvy aproklínají selské kníže. Děpold, který je nejvíce rozhněván, jako by rozmlouval seSoběslavem, mluví pak sám k sobě: „Tu radu ti dal zlý duch. Zlý ďábel ti našeptává, aby sesvracel v knížetství a v blízkost pražského hradu, ale andělé a matka boží stojí na straněpráva.“239

důvodech všedních a přece slavnějších, než je vládcův rozmar: Podhradí rostla, život serozmnožoval a bylo dosti těch, kdo měli odvahu a kdo si osvojili dovednost kráčeti přespřekážky. Z těch příčin a z té dovednosti vzniklo nad řekou všech dvacet oblouků. MostVladislavův či most Juditin je pouhé jméno pro věc kupečka, který klopýtá pod svým rancem,a pro umění kameníků, kteří dokončivše dílo zevlují do proudu a jako neviňátka plivají přeszábradlí.A to, co platí o cestě přes jedinou řeku, platí i o cestách dalekých: Přibývající obchod,nesčetné vztahy k východu, potřeba výboje, moc saracénská a nezměrná moc papežů (kterávnutila panovníkům jedinou vůli) a vše, co bylo shodné, a vše, co se mělo srazit s cizímsvětem, dalo se v křesťanském spolku na pochod. Víra v Ježíše Krista, vroucnost a svatétoužení propůjčilo pak zástupům jméno křížových výprav. I táhli rytířové, aby vytrhli zemiJežíšovu z područí saracénského. Chtěli označit křížem místo narození Páně, chtěli růžemi abílým kvítím ověnčiti svatý hrob.Vladislav uchvácen duchem té vznícené doby a touhou měřiti se s ostatními knížaty, připjal sirovněž kříž. Potom shromáždil veliké vojsko a vytrhl z české země.Sotva překročil hranici, vypravili se věrní Soběslavovi za svým knížetem a nalezli jej vjakémsi německém městě na březích řeky Mohanu. Byl zabrán v nicotné dílo a zdálo se, ženetouží ani po dostiučinění, ani po pomstě.Ale říká se, že žádné lidské srdce není dost silné k vábení moci, říká se, že vlny se valí podlevětru, říká se, že není silnějšího dutí než proud myšlenek a vzpomínání na to, co se námpřihodilo neprávem a vinou lidské zloby.Když tedy Soběslav slyšel prosby, aby se vrátil, a když mu poslové vypravovali, jak selský lidv dobrém a s milostí vzpomíná na své kníže, vzcházelo v duši Soběslavově vždy silnější asilnější přání zhlédnouti Čechy. Vposled pokynul družině a řekl;„Já, Soběslav, kníže a dědic práv bratra prvorozeného, mám vás, své sluhy, a všechny, kteřísloužíte v mé družině, abyste se chystali na cestu, neboť je vůle obecná, která (jak chci věřiti)neodporuje vůli boží, abych se vrátil a ujal se věcí českých. Kdyby mi cestou vzešlo nějakéznamení jiné a kdybych mohl uhodnouti, že podle úradku božího i nadále mám trávit čas ve238

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!