OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

důvodech všedních a přece slavnějších, než je vládcův rozmar: Podhradí rostla, život serozmnožoval a bylo dosti těch, kdo měli odvahu a kdo si osvojili dovednost kráčeti přespřekážky. Z těch příčin a z té dovednosti vzniklo nad řekou všech dvacet oblouků. MostVladislavův či most Juditin je pouhé jméno pro věc kupečka, který klopýtá pod svým rancem,a pro umění kameníků, kteří dokončivše dílo zevlují do proudu a jako neviňátka plivají přeszábradlí.A to, co platí o cestě přes jedinou řeku, platí i o cestách dalekých: Přibývající obchod,nesčetné vztahy k východu, potřeba výboje, moc saracénská a nezměrná moc papežů (kterávnutila panovníkům jedinou vůli) a vše, co bylo shodné, a vše, co se mělo srazit s cizímsvětem, dalo se v křesťanském spolku na pochod. Víra v Ježíše Krista, vroucnost a svatétoužení propůjčilo pak zástupům jméno křížových výprav. I táhli rytířové, aby vytrhli zemiJežíšovu z područí saracénského. Chtěli označit křížem místo narození Páně, chtěli růžemi abílým kvítím ověnčiti svatý hrob.Vladislav uchvácen duchem té vznícené doby a touhou měřiti se s ostatními knížaty, připjal sirovněž kříž. Potom shromáždil veliké vojsko a vytrhl z české země.Sotva překročil hranici, vypravili se věrní Soběslavovi za svým knížetem a nalezli jej vjakémsi německém městě na březích řeky Mohanu. Byl zabrán v nicotné dílo a zdálo se, ženetouží ani po dostiučinění, ani po pomstě.Ale říká se, že žádné lidské srdce není dost silné k vábení moci, říká se, že vlny se valí podlevětru, říká se, že není silnějšího dutí než proud myšlenek a vzpomínání na to, co se námpřihodilo neprávem a vinou lidské zloby.Když tedy Soběslav slyšel prosby, aby se vrátil, a když mu poslové vypravovali, jak selský lidv dobrém a s milostí vzpomíná na své kníže, vzcházelo v duši Soběslavově vždy silnější asilnější přání zhlédnouti Čechy. Vposled pokynul družině a řekl;„Já, Soběslav, kníže a dědic práv bratra prvorozeného, mám vás, své sluhy, a všechny, kteřísloužíte v mé družině, abyste se chystali na cestu, neboť je vůle obecná, která (jak chci věřiti)neodporuje vůli boží, abych se vrátil a ujal se věcí českých. Kdyby mi cestou vzešlo nějakéznamení jiné a kdybych mohl uhodnouti, že podle úradku božího i nadále mám trávit čas ve238