OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

Vladislavovi a způsobil, že zcela zapomněli na Soběslava. Druhorozený kněžic odpovídalnezájmu stejným způsobem. Nedbal příliš o lidi vznešené, byla mu milejší společnostprostých kněží a věřil svému komorníku Ojířovi víc než urozeným rádcům.Když zemřel kníže Soběslav, zpronevěřili se tedy ti, kdo přislíbili svůj hlas Vladislavovi,snadninko přísahám a zvolili ve shromáždění Čechů za panovníka místo Vladislava,označeného v Sadské, Vladislava jiného, to jest syna knížete, který se nazýval Vladislav I.Odmítnutý kněžic uchýlil se do Uher. Sbíral tam vojsko, a když se mu nedostalo pomoci,připojil se k nespokojeným Přemyslovcům moravským. Stál s nimi proti Vladislavovi II.Jejich odboj byl zdolán teprve, když pražský kníže získal podporu německého krále. Tehdysjednali Přemyslovci mír, a tím mírem se Vladislav, syn Soběslavův, vzdal práv na českýtrůn.Zatím druhorozený syn Soběslava I. žil v německém vyhnanství. Dospíval vzdálen své země.Knížata nedbala o jeho osud, velmožové se nestarali, čím se zabývá, ale několik přátel zestaré družiny nepřestávalo mluvit ani o něm, ani o tajemném poslu, který za sadskéhoshromáždění ukázal právě na Soběslava. – Mladý kněžic byl nešťasten. Nešťastní lidé ho tedylitovali a snad pro vlastní útěchu činili jeho hoře větším, než bylo podle pravdy.Bída spojuje ubožáky a vnuká jim divné básnění a divnou ochotu k víře, vnuká jim naději, aprotože s novým knížetem přicházívá změna, a protože jména knížat je jako znaménkorozličného času, stalo se, že mezi prostým lidem vzrůstala řeč o dobrém kněžici, který strádá,a který se jednou místo svého bratra ujme dědictví, a který je označen k vládě, a kterýpromění útisk v laskavější panování.Podobné zvěsti a podobnou víru šířil i Ojíř. A protože Soběslava miloval, činil to sdvojnásobnou ochotou.Postavení Ojířovo bylo pak velmi žalostné. Sotva totiž nastoupil Vladislav II. vládu, rozptýlilstaré knížecí sluhy a učinil komorníka svým pacholkem. Kníže znal Ojířovu příchylnost krodině Soběslavově a aby ji ztrestal, ukládal mu často klusati po boku svého koně. Ojíř senesměl ani opozdit, ani vyraziti před pánovu ostruhu.Jednou prodléval Vladislav v pražském podhradí a tu k němu přiběhl posel a pravil:236