OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon
OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon
Potom zazněly poznovu bubny a vladař uchopiv silně svého mladšího syna za loket měl jej kpospěchu a k chůzi. Soběslav div div neupadl a ta věc tak málo významná přišla staršímubratrovi k smíchu. Nemohl potlačiti veselost, zajíkal se, a když se průvod pohnul, a kdyžzbrojenci oddělili pachole od vznešených knížat, a když je zatlačili hluboko do zástupu, bylještě rudý jako krocan. Po chvíli se knížata zastavila před čelem velmožů a tu vystoupil prvníz nich a jal se mluviti:„Kníže, buď zdráv, a nechť moudrost a rozvaha provází tvého syna!“Řka to, pozdravil shromážděné bojovníky a oslovil poznovu vladaře a mluvil k němu,dovolávaje se ctností křesťanských, i statečnosti, i práv, která jsou vyhrazena velmožům.Když skončil, zvedl meč a přísahal ve jménu božím, že bojovníci, dbalí Soběslavovy vůle,přijmou za svého knížete Vladislava. Sotva domluvil, propukl veliký jásot. Lid křičel aurození velmožové uchopili svou zbraň za čepel a vztahujíce pravici na místo připomínajícíkříž, slibovali věrnost Vladislavovi. Přisahali mu stálou oddanost, ale Vladislav neposlouchal.Smál se. Nebyl duchem přítomen. Smál se a jeho stěží zadržovaný smích pobouřil všechnybojovníky.Zatím myšlenky Soběslavovy dlely u pacholete, které byl zahlédl.„Kam se podělo? Kde je opět naleznu?“ přemýšlel a zdálo se mu, že ta známá podoba jej voláa že pláče.V tom okamžiku se upamatoval na každičký rys pacholete: na jeho oči, na jeho čelo, na jehoústa, zkrátka na každou vrásku na jeho tváři, a s úděsem poznával, že pachole má jeho vlastnípodobu. Když mu ta divná věc vstoupila v mysl, byl Soběslav jat strachem. Byl jat úzkostí,neodpovídal Vladislavovi, neodpovídal svému otci a hleděl do zástupu a pátral jenom posvém blíženci.Sotva slavnost skončila, vyhledal druhorozený kněžic svého komorníka a řekl mu:„Ojíři, vrať se před chrám a hledej pachole, které má zedraný plášť a zedranou čapku. Vezmis sebou tolik jídla, co ty a tvoji pomocníci unesete, a rozdávejte je ubožákům a poptávejte sepo tom jinochu a nevracejte se bez něho.“234
Komorník Ojíř tedy šel, ale toho, koho hledal, nenalezl. Ptal se služebníků, ptal se i jinýchlidí, ale nikdo mu nemohl říci, kam se pachole podělo. I předstoupil samým večerem snepořízenou před Soběslava a řekl:„Rozdal jsem mnoho chlebů a mnoho jídla chuďasům, vyptával jsem se tu i tam, tázal jsem sepo pacholeti na nádvoří, i u kapitulních bran, ale nikdo mi nedovedl říci, kam odešlo, a kdo byto mohl být. Nikdo je nespatřil odcházet, nikdo nezná jeho jméno a tak nepřináším nic, nežčapku a opasek, který ležel na místě, kde jsi jinocha spatřil.“Soběslav přijal tedy čapku a přepásal se pasem.Zatím bojovníci prvého i druhého řádu mluvili o podivném chování obou kněžiců a hněvalise. Hněv stahoval jim černá obočí, hněv škubal jejich vousy, hněv činil jejich krok váhavým atěžkým. Mluvili s nechutí o dvanáctiletém Soběslavovi, který před zraky velmožů objalchuďasa, a rozcházeli se nespokojeni.Když pak bylo navečer, vyhledal mladistvý kníže Soběslav učeného kněze a řekl mu, co sepřihodilo. Vypravoval o podobě jinochově, o jeho zedraném plášti, o otiscích pout a vposled io tom, jak ho hledal a jak ten lidský tvor znenadání zmizel. Tu se kněz zamyslil a řekl:„To chudobné pachole, které se ti tak podobá, nebyl nikdo jiný než anděl strážce. Je to duch,který tě provází a jemuž Stvořitel pokynul, aby přijal tvou zřejmou podobu. Stalo se to připřísaze, která platila Vladislavovi, a vidím z toho, že tě Bůh více miluje než tvého bratraprvorozeného, vidím, že tě navštíví trápením, a že tě bude zkoušeti tvrdou zkouškou, a že tisvěří veliké úkoly. Dále vidím, jak ti dává na srozuměnou, abys v ubožácích a v lidech, kteřížalostí, spatřoval své bližní, a abys je miloval.“Řka to, objal kněz hlavu Soběslavovu a modlil se s ním.ZnameníVelmožové a bojovníci měli syny Soběslava I. v nelásce. Snad právě vynucený slib, snad víra,že jde o lidi mdlého rozumu, snad nestálost, či snad nějaký jiný důvod popuzoval je proti235
- Page 184 and 185: Z toho nesrozumitelného volání,
- Page 186 and 187: „Zdechni,“ sípal, „jestli na
- Page 188 and 189: „Kosmas,“ řekl, „je mezi kn
- Page 190 and 191: Řka to, napínal mnich uši, aby m
- Page 192 and 193: Na ta slova poznamenal se mnich kř
- Page 194 and 195: I objali se tedy a učinili to způ
- Page 196 and 197: A teď, když jsem ti je ukázal, t
- Page 198 and 199: I pohlíželi na sebe ve chviličk
- Page 200 and 201: Toť se ví, že změnil dvakrát b
- Page 202 and 203: „V tom případě,“ odvětil mn
- Page 204 and 205: V tom dobrém mínění došli ke b
- Page 206 and 207: „Vidím,“ pravila, „že mě t
- Page 208 and 209: Potom, když se jeho mysl ustálila
- Page 210 and 211: Když táhlo na hodinu pátou od z
- Page 212 and 213: ozval se jim v útrobách povědom
- Page 214 and 215: A tak - chtěj nechtěj - měl žid
- Page 216 and 217: „Příteli, bratře, můj chlapí
- Page 218 and 219: Kosmas neodpověděl a mnich se dí
- Page 220 and 221: Má jim přispěti? Má je zahnat?
- Page 222 and 223: dech, nemohl současně nemysliti,
- Page 224 and 225: Když otrokář seznal, že v Čech
- Page 226 and 227: Tobě pravím, synu, aby ses ujal z
- Page 228 and 229: „Staří otroci,“ řekl pán dv
- Page 230 and 231: nešetříce kroku hnali se na vet
- Page 232 and 233: SELSKÉ KNÍŽEAndělV českých ze
- Page 236 and 237: Vladislavovi a způsobil, že zcela
- Page 238 and 239: důvodech všedních a přece slavn
- Page 240 and 241: Tak mluví Děpold s vysokého sedl
- Page 242 and 243: Řkouce to, uchopili Soběslava za
- Page 244 and 245: Soběslav, nemoha se měřiti s voj
- Page 246 and 247: Odtud pracoval Daniel čtyři léta
- Page 248 and 249: Když udeřil na strážce zajatců
- Page 250 and 251: řeči úsměvem. Je vždy častěj
- Page 252 and 253: tebou tedy mohu počíti jiného, n
- Page 254 and 255: žádal, aby byl Soběslav propušt
- Page 256 and 257: Když potom vozy naložené až po
- Page 258 and 259: Když Bedřich Barbarossa umlkl, p
- Page 260 and 261: „Co se mi může stát?“ myslil
- Page 262 and 263: Spěchej, abys ho zastihl před Alp
- Page 264 and 265: „Ne,“ odpovídal po druhé a po
- Page 266 and 267: Když muž, který četl, dospěl k
- Page 268 and 269: nemůže dotknouti hanba prosťáč
- Page 270 and 271: „Sedím na stolci, který jsi mi
- Page 272 and 273: „Doneslo se mi, že vězníš Old
- Page 274 and 275: odhodlal se Soběslav rozděliti sv
- Page 276 and 277: neměl již vojska. Nevzbuzoval str
Komorník Ojíř tedy šel, ale toho, koho hledal, nenalezl. Ptal se služebníků, ptal se i jinýchlidí, ale nikdo mu nemohl říci, kam se pachole podělo. I předstoupil samým večerem snepořízenou před Soběslava a řekl:„Rozdal jsem mnoho chlebů a mnoho jídla chuďasům, vyptával jsem se tu i tam, tázal jsem sepo pacholeti na nádvoří, i u kapitulních bran, ale nikdo mi nedovedl říci, kam odešlo, a kdo byto mohl být. Nikdo je nespatřil odcházet, nikdo nezná jeho jméno a tak nepřináším nic, nežčapku a opasek, který ležel na místě, kde jsi jinocha spatřil.“Soběslav přijal tedy čapku a přepásal se pasem.Zatím bojovníci prvého i druhého řádu mluvili o podivném chování obou kněžiců a hněvalise. Hněv stahoval jim černá obočí, hněv škubal jejich vousy, hněv činil jejich krok váhavým atěžkým. Mluvili s nechutí o dvanáctiletém Soběslavovi, který před zraky velmožů objalchuďasa, a rozcházeli se nespokojeni.Když pak bylo navečer, vyhledal mladistvý kníže Soběslav učeného kněze a řekl mu, co sepřihodilo. Vypravoval o podobě jinochově, o jeho zedraném plášti, o otiscích pout a vposled io tom, jak ho hledal a jak ten lidský tvor znenadání zmizel. Tu se kněz zamyslil a řekl:„To chudobné pachole, které se ti tak podobá, nebyl nikdo jiný než anděl strážce. Je to duch,který tě provází a jemuž Stvořitel pokynul, aby přijal tvou zřejmou podobu. Stalo se to připřísaze, která platila Vladislavovi, a vidím z toho, že tě Bůh více miluje než tvého bratraprvorozeného, vidím, že tě navštíví trápením, a že tě bude zkoušeti tvrdou zkouškou, a že tisvěří veliké úkoly. Dále vidím, jak ti dává na srozuměnou, abys v ubožácích a v lidech, kteřížalostí, spatřoval své bližní, a abys je miloval.“Řka to, objal kněz hlavu Soběslavovu a modlil se s ním.ZnameníVelmožové a bojovníci měli syny Soběslava I. v nelásce. Snad právě vynucený slib, snad víra,že jde o lidi mdlého rozumu, snad nestálost, či snad nějaký jiný důvod popuzoval je proti235