OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

Mezi diváky nejposlednějšími stál pak jakýsi jinoch. Byl mlád, byl oděn hadry, hlava mupadala únavou a nohy jej sotva nesly.Za časů, o nichž je řeč, byl statek nerovnoměrně rozdělen a od hradu k hradu, a od osady kosadě chodilo bezpočet bědných lidí. Velmožové hýřili nadbytkem a slávou, ale lid bylutiskován a neměl nikde zastání. Žil často jako pták, za nímž každý může vypustiti šíp, neboťšlechtici si osobovali i podobné právo. To se vztahuje k lidem nejchudším, ale sedláci na tomnebyli o mnoho lépe. Sdíleli s ubožáky skoro stejné opovržení a jenom víra, že po pozemsképouti nastane jakási spravedlnost, je sílila v bídném živobytí. Ta víra byla však přemocná ajako se čte, udávaly se skrze ni zázraky a věci neuvěřitelné.Aby byla těm vzníceným dobám zaplacena daň, má vypravování za to, že pacholík, který setísnil v zástupu a o němž se stala již zmínka, byl k nerozeznání podoben mladému kněžiciSoběslavu. Oba měli tytéž oči, totéž čelo, tatáž ústa. Protože však byl jeden oslavován a druhýskláněl hlavu a protože byl tak nesmírně bídný, nikdo je nesrovnával. Nikdo se nepodívalchuďasovi do tváře. Lidé jej odstrkovali s místa na místo, a když se octl v prvých řadách, bilijej oděnci plochým mečem do ramene a kázali mu, aby poodstoupil. Pod jednou takovouranou upadlo pachole na kolena. V té chvíli kráčel mimo probošt se svící v sevřené pěsti a zaproboštem Soběslav s oběma syny. Byl právě čas, kdy průvod docházel ke shromážděnívelmožů. Byl čas, kdy se měl rozdvojit v uličku a poodstoupit stranou tak, aby velmožové avládce stanuli čelem proti čelu.Probošt ukazoval již vztaženou pravicí na mladého knížete Vladislava a jeden z velmožůvystoupil z kruhu, ahy jej pozdravil. Tu umlkly bubny. Tu pohlédl mladší kněžic Soběslav napachole a pozvednuv mu hlavu, zřel v jeho tvář.Velmožové, a bojovníci řádu prvého, a bojovníci řádu druhého čekali. Probošt se vztaženoupravicí a s nakročenou nohou se zastavil, vládnoucí kníže svraštil své strašné čelo, alemladičký Soběslav toho nedbal. Zíral do tváře pacholete, litoval ho a s hnutím lásky sledovalotisky pout na jeho zápěstí.Tak v tichu a čekání minula chvíle prvá a chvíle druhá i třetí.233