OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

SELSKÉ KNÍŽEAndělV českých zemích byl obyčej, který nařizoval, aby se po smrti pražského knížete ujal vládyvždy nejstarší člen z rodu Přemyslova. Ten zvyk měl zabrániti sváru, ale zhusta se stávalo, žesám dával počátek neshodám. Některá knížata se totiž starala, jak by ustanovení stařešinskémohlo býti porušeno, a přála si, aby po nich nevládl nikdo jiný než právě ten, kdo jim stálnejblíže. Podobná touha uchvátila i knížete, který se jmenoval Soběslav I. Když pak Soběslavstárl a když pociťoval tíhu choroby, vracela se mu s velikou silou na mysl péče o věci budoucía kníže naléhal, aby velmožové přijali za panovníka jeho nejstaršího syna Vladislava. Pokudjde o věk, neměl Vladislav mezi Přemyslovci prvenství, ale vladař na to nedbal a tu prosbami,tu rozkazováním nutil své přívržence k závazkům a k slibům věrnosti.Uprostřed léta 1138 svolal tedy Soběslav velmože a bojovníky prvého i druhého řádu doknížecího dvora, který se nazýval Sadská. Chtěl, aby utvrdili své sliby přísahou, chtěl, aby věcVladislavovy vlády byla rozhodnuta, dříve než bude učiněna právem ve shromáždění Čechů,chtěl krátce míti jistotu, že sněm, který bude po jeho smrti voliti panovníka, provolá zaknížete Vladislava.Potom velmožové, kteří stáli na straně Soběslavově, a dále ti, kdo se dali zastrašit hrozbami, avposled obmyslníci, jež vedla naděje, že za úsluhu mohou něco získat, sjeli se do Sadské. Naden Petra a Pavla, když se schylovalo k poledni a když nastal čas schůzky, bral se jejichprůvod k volnému místu před kolegiátní chrám svatého Apolináře. Tam sesedli s koní, hodiliuzdu sluhům a čekali na svá knížata. Soběslav, provázen dvěma syny, to jest Vladislavem asynem druhorozeným, který se jmenoval po svém otci Soběslav, blížil se k velmožům zazvuků bubnů. Šel jen co noha nohu mine a lid volal mu vstříc.Toho dne tísnilo se na prostranství před sadskou kapitulou. mnoho sedláků a mnoho chudýchlidí. Někteří snad přišli ze zvědavosti, ale žebráci, které vodívá hlad, větřili spíše něco na zub.Kníže-nekníže, pán-nepán, sláva-nesláva, neměli oči než pro sluhy, kteří podle staréhoobyčeje budou rozdílet almužnu.232