OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon
OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon
nešetříce kroku hnali se na vetřelce. I bylo viděti, jak každý oděn a poznamenán barvou činástrojem svého řemesla, zvedá ruku a jak ve zlosti potřásá hlavou a jak vraští tvář. Jejichpravice měly náramný cvik a výprask stál za to.Když byli v nejlepším a když se chlapík ze dvora Poustky loučil pomalu se životem, jel mimorozvášněný zástup vnuk urozeného pana Byše. Postál chviličku a zvěděv, co se přihodilo, aspatřiv chasníka dosti sličného, jak leží na zemi a jak oběma rukama chrání jakýsi předmět(zdálo se, jako by držel v hrsti ptáčka), zasmál se a vzal mu věc, kterou skrýval. I viděl, že jepůvabná a dobře urobená, a otázal se:„Kdopak vyřezával tu lidskou podobu z lípového dřeva?“„Já,“ odpověděl Borš, „já, který jsem člověk volný a jemuž – jak dosvědčují všichni, kteří toslyšeli – dal muž samotář svobodu.“Potom vyřídil Borš vzkaz, který mu vložil do úst jeho pán, a pokud mu to dovolovala bolest,učinil to co nejlépe.„Vidím,“ řekl Byš, „že tě nějaké dobré vnuknutí přivedlo do mého domu, a protože jsi, jakpravíš, člověk svobodný a protože nejíš nadarmo chléb, můžeš zůstat na mém majetku. Dám tiohradit kout v soustružnické dílně a již zítra započneš s prací.“Borš přisvědčil, a jako se přiházívá při skutcích, které jsou vhod i tomu, kdo je koná, i tomu,kdo je přijímá, velmi záhy se dohodli. Pokud se týká chlapíků, kteří řezbáře tak špatněpřivítali, sluší se dodat, že po druhé neučinili nic podobného a že si zvykli, neboť příchozí mělmocného ochránce v Byšovi a ochránkyni, která také něco vydá, v Anežce.Zatím hospodář na dvoře, který slul Poustka, se velmi horšil, že mu byl zadržen otrok, aposlal k urozenému panu Byšovi nové poselství. Byli to tři otrhánkové, kteří nedovedlidohromady promluvit. Když přišli, dal jim vladař nejhlavnějšího dvora (když mu ovšem jehopán k tomu pokynul) vypíti jakousi břečku a přivázal je na koně tak, aby seděli tváří kzvířecím zadkům. Potom, práskaje bičem, hnal je za velikého smíchu až na cestu.230
Odtud vypuklo nepřátelství mezi pánem, který měl nesmírný majetek, a mezi půlpánem, kterýměl jakž takž dva chatrné dvorce. Věc se táhla a vposled – jak bývá obyčej a jak je zapsáno vevšech knihách, které mluví pravdu – ztratil člověk chudší spor a se sporem všechen svůjmajetek. Tím se chce říci, že vnukové muže samotáře přišli o všechno a že podle práva, kteréje nejpevnější a které sluje pěst, zabral jejich dva dvorce urozený pan Byš. Za sporu vyšlo paknajevo, že otroky nekrade Byš, ale člověk, který se na oko vydává za svatouška. Lidská pamětsahá totiž dále než věk starce a tak vypravováním bylo prokázáno, že otroci, kteří se kdysidávno za bouřlivé noci ukryli u samotáře, patřili ke zboží zličskému.Borš zůstal tedy na statku Byšově. Měl pět synů a všechny naučil zacházeti s dlátem. Sám seoháněl jen levicí, ale práce se dařila; a protože bylo snadničké ji prodati a protože klášter akněží dílo chválili a protože byli hotovi přijímati je na místě povinných darů, vyhradil vladařv blízkosti nejhlavnějšího dvora Boršovi dvě, a později tři chýše. Měl tam pracovati se svýmidětmi a s bratry své ženy a krátce s každým, kdo se mohl naučiti jeho řemeslu. A tehdy sestalo, že řezbářská družina získala nesmírně na vážnosti, a že pekaři rozvážejíce svůj chlébzajížděli k ní častěji než do osady kolářské či do osady mydlovarnické. Když Borš zestárl, akdyž byl prvým řemeslníkem řezbářským jeho syn. dal mu pán velikého statku kus půdy avybídl jej, aby mu odváděl desátek ze svých výrobků a byl živ o vlastním chlebě jako člověksvobodný.Po letech roztáhlo se zličské panství po daleké končině. Nebylo k přehlédnutí. I křížily serozkazy vladařů a pořádek a s ním i důchod, který měl plynouti do pokladnice velmožovy,upadal víc a víc. Tehdy již otroci nemohli zmáhati nesmírnou práci a polní úroda nestačilaživit takové množství lidu. Z té příčiny ztráceli otroci na ceně, z té příčiny rozdělilo mnohovelmožů svůj statek na části menší a postupovali je za pevný důchod hospodářům. Z tépříčiny poskytli i synové či pravnuci urozeného pana Byše řezbářům, kteří pocházeli z roduBoršova, dvůr Poustku. Byl jim dán, měli jej držeti a pracovat na jeho polnostech a platit rokco rok zličskému pánu stanovenou částku. I přijali řezbáři to nabídnutí a pracujíce na políchzapomněli na svou dovednost. Z jednoho se stal lakomec, z druhého urozený pán, z třetíhodržgrešle, z pátého chrapoun, z desátého dobrý hospodář, ale ten, kterému byla po mnoha amnoha letech dána opět schopnost pracovat levicí, vyrostl na znamenitého mistra ve všem díleřezbářském a usadil se v podhradí, z něhož vyrostlo město. Asi za dvě stě let potom staly se vtom městě jeho děti váženými měšťany a vlastnily dva domy na náměstí. Ale v těch dobáchnebylo již dávno otroků.231
- Page 180 and 181: proč se magister odtahuje. Měli s
- Page 182 and 183: Řka to rozvázal Kosmas měšec a
- Page 184 and 185: Z toho nesrozumitelného volání,
- Page 186 and 187: „Zdechni,“ sípal, „jestli na
- Page 188 and 189: „Kosmas,“ řekl, „je mezi kn
- Page 190 and 191: Řka to, napínal mnich uši, aby m
- Page 192 and 193: Na ta slova poznamenal se mnich kř
- Page 194 and 195: I objali se tedy a učinili to způ
- Page 196 and 197: A teď, když jsem ti je ukázal, t
- Page 198 and 199: I pohlíželi na sebe ve chviličk
- Page 200 and 201: Toť se ví, že změnil dvakrát b
- Page 202 and 203: „V tom případě,“ odvětil mn
- Page 204 and 205: V tom dobrém mínění došli ke b
- Page 206 and 207: „Vidím,“ pravila, „že mě t
- Page 208 and 209: Potom, když se jeho mysl ustálila
- Page 210 and 211: Když táhlo na hodinu pátou od z
- Page 212 and 213: ozval se jim v útrobách povědom
- Page 214 and 215: A tak - chtěj nechtěj - měl žid
- Page 216 and 217: „Příteli, bratře, můj chlapí
- Page 218 and 219: Kosmas neodpověděl a mnich se dí
- Page 220 and 221: Má jim přispěti? Má je zahnat?
- Page 222 and 223: dech, nemohl současně nemysliti,
- Page 224 and 225: Když otrokář seznal, že v Čech
- Page 226 and 227: Tobě pravím, synu, aby ses ujal z
- Page 228 and 229: „Staří otroci,“ řekl pán dv
- Page 232 and 233: SELSKÉ KNÍŽEAndělV českých ze
- Page 234 and 235: Potom zazněly poznovu bubny a vlad
- Page 236 and 237: Vladislavovi a způsobil, že zcela
- Page 238 and 239: důvodech všedních a přece slavn
- Page 240 and 241: Tak mluví Děpold s vysokého sedl
- Page 242 and 243: Řkouce to, uchopili Soběslava za
- Page 244 and 245: Soběslav, nemoha se měřiti s voj
- Page 246 and 247: Odtud pracoval Daniel čtyři léta
- Page 248 and 249: Když udeřil na strážce zajatců
- Page 250 and 251: řeči úsměvem. Je vždy častěj
- Page 252 and 253: tebou tedy mohu počíti jiného, n
- Page 254 and 255: žádal, aby byl Soběslav propušt
- Page 256 and 257: Když potom vozy naložené až po
- Page 258 and 259: Když Bedřich Barbarossa umlkl, p
- Page 260 and 261: „Co se mi může stát?“ myslil
- Page 262 and 263: Spěchej, abys ho zastihl před Alp
- Page 264 and 265: „Ne,“ odpovídal po druhé a po
- Page 266 and 267: Když muž, který četl, dospěl k
- Page 268 and 269: nemůže dotknouti hanba prosťáč
- Page 270 and 271: „Sedím na stolci, který jsi mi
- Page 272 and 273: „Doneslo se mi, že vězníš Old
- Page 274 and 275: odhodlal se Soběslav rozděliti sv
- Page 276 and 277: neměl již vojska. Nevzbuzoval str
nešetříce kroku hnali se na vetřelce. I bylo viděti, jak každý oděn a poznamenán barvou činástrojem svého řemesla, zvedá ruku a jak ve zlosti potřásá hlavou a jak vraští tvář. Jejichpravice měly náramný cvik a výprask stál za to.Když byli v nejlepším a když se chlapík ze dvora Poustky loučil pomalu se životem, jel mimorozvášněný zástup vnuk urozeného pana Byše. Postál chviličku a zvěděv, co se přihodilo, aspatřiv chasníka dosti sličného, jak leží na zemi a jak oběma rukama chrání jakýsi předmět(zdálo se, jako by držel v hrsti ptáčka), zasmál se a vzal mu věc, kterou skrýval. I viděl, že jepůvabná a dobře urobená, a otázal se:„Kdopak vyřezával tu lidskou podobu z lípového dřeva?“„Já,“ odpověděl Borš, „já, který jsem člověk volný a jemuž – jak dosvědčují všichni, kteří toslyšeli – dal muž samotář svobodu.“Potom vyřídil Borš vzkaz, který mu vložil do úst jeho pán, a pokud mu to dovolovala bolest,učinil to co nejlépe.„Vidím,“ řekl Byš, „že tě nějaké dobré vnuknutí přivedlo do mého domu, a protože jsi, jakpravíš, člověk svobodný a protože nejíš nadarmo chléb, můžeš zůstat na mém majetku. Dám tiohradit kout v soustružnické dílně a již zítra započneš s prací.“Borš přisvědčil, a jako se přiházívá při skutcích, které jsou vhod i tomu, kdo je koná, i tomu,kdo je přijímá, velmi záhy se dohodli. Pokud se týká chlapíků, kteří řezbáře tak špatněpřivítali, sluší se dodat, že po druhé neučinili nic podobného a že si zvykli, neboť příchozí mělmocného ochránce v Byšovi a ochránkyni, která také něco vydá, v Anežce.Zatím hospodář na dvoře, který slul Poustka, se velmi horšil, že mu byl zadržen otrok, aposlal k urozenému panu Byšovi nové poselství. Byli to tři otrhánkové, kteří nedovedlidohromady promluvit. Když přišli, dal jim vladař nejhlavnějšího dvora (když mu ovšem jehopán k tomu pokynul) vypíti jakousi břečku a přivázal je na koně tak, aby seděli tváří kzvířecím zadkům. Potom, práskaje bičem, hnal je za velikého smíchu až na cestu.230