OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

30.07.2015 Views

nešetříce kroku hnali se na vetřelce. I bylo viděti, jak každý oděn a poznamenán barvou činástrojem svého řemesla, zvedá ruku a jak ve zlosti potřásá hlavou a jak vraští tvář. Jejichpravice měly náramný cvik a výprask stál za to.Když byli v nejlepším a když se chlapík ze dvora Poustky loučil pomalu se životem, jel mimorozvášněný zástup vnuk urozeného pana Byše. Postál chviličku a zvěděv, co se přihodilo, aspatřiv chasníka dosti sličného, jak leží na zemi a jak oběma rukama chrání jakýsi předmět(zdálo se, jako by držel v hrsti ptáčka), zasmál se a vzal mu věc, kterou skrýval. I viděl, že jepůvabná a dobře urobená, a otázal se:„Kdopak vyřezával tu lidskou podobu z lípového dřeva?“„Já,“ odpověděl Borš, „já, který jsem člověk volný a jemuž – jak dosvědčují všichni, kteří toslyšeli – dal muž samotář svobodu.“Potom vyřídil Borš vzkaz, který mu vložil do úst jeho pán, a pokud mu to dovolovala bolest,učinil to co nejlépe.„Vidím,“ řekl Byš, „že tě nějaké dobré vnuknutí přivedlo do mého domu, a protože jsi, jakpravíš, člověk svobodný a protože nejíš nadarmo chléb, můžeš zůstat na mém majetku. Dám tiohradit kout v soustružnické dílně a již zítra započneš s prací.“Borš přisvědčil, a jako se přiházívá při skutcích, které jsou vhod i tomu, kdo je koná, i tomu,kdo je přijímá, velmi záhy se dohodli. Pokud se týká chlapíků, kteří řezbáře tak špatněpřivítali, sluší se dodat, že po druhé neučinili nic podobného a že si zvykli, neboť příchozí mělmocného ochránce v Byšovi a ochránkyni, která také něco vydá, v Anežce.Zatím hospodář na dvoře, který slul Poustka, se velmi horšil, že mu byl zadržen otrok, aposlal k urozenému panu Byšovi nové poselství. Byli to tři otrhánkové, kteří nedovedlidohromady promluvit. Když přišli, dal jim vladař nejhlavnějšího dvora (když mu ovšem jehopán k tomu pokynul) vypíti jakousi břečku a přivázal je na koně tak, aby seděli tváří kzvířecím zadkům. Potom, práskaje bičem, hnal je za velikého smíchu až na cestu.230

Odtud vypuklo nepřátelství mezi pánem, který měl nesmírný majetek, a mezi půlpánem, kterýměl jakž takž dva chatrné dvorce. Věc se táhla a vposled – jak bývá obyčej a jak je zapsáno vevšech knihách, které mluví pravdu – ztratil člověk chudší spor a se sporem všechen svůjmajetek. Tím se chce říci, že vnukové muže samotáře přišli o všechno a že podle práva, kteréje nejpevnější a které sluje pěst, zabral jejich dva dvorce urozený pan Byš. Za sporu vyšlo paknajevo, že otroky nekrade Byš, ale člověk, který se na oko vydává za svatouška. Lidská pamětsahá totiž dále než věk starce a tak vypravováním bylo prokázáno, že otroci, kteří se kdysidávno za bouřlivé noci ukryli u samotáře, patřili ke zboží zličskému.Borš zůstal tedy na statku Byšově. Měl pět synů a všechny naučil zacházeti s dlátem. Sám seoháněl jen levicí, ale práce se dařila; a protože bylo snadničké ji prodati a protože klášter akněží dílo chválili a protože byli hotovi přijímati je na místě povinných darů, vyhradil vladařv blízkosti nejhlavnějšího dvora Boršovi dvě, a později tři chýše. Měl tam pracovati se svýmidětmi a s bratry své ženy a krátce s každým, kdo se mohl naučiti jeho řemeslu. A tehdy sestalo, že řezbářská družina získala nesmírně na vážnosti, a že pekaři rozvážejíce svůj chlébzajížděli k ní častěji než do osady kolářské či do osady mydlovarnické. Když Borš zestárl, akdyž byl prvým řemeslníkem řezbářským jeho syn. dal mu pán velikého statku kus půdy avybídl jej, aby mu odváděl desátek ze svých výrobků a byl živ o vlastním chlebě jako člověksvobodný.Po letech roztáhlo se zličské panství po daleké končině. Nebylo k přehlédnutí. I křížily serozkazy vladařů a pořádek a s ním i důchod, který měl plynouti do pokladnice velmožovy,upadal víc a víc. Tehdy již otroci nemohli zmáhati nesmírnou práci a polní úroda nestačilaživit takové množství lidu. Z té příčiny ztráceli otroci na ceně, z té příčiny rozdělilo mnohovelmožů svůj statek na části menší a postupovali je za pevný důchod hospodářům. Z tépříčiny poskytli i synové či pravnuci urozeného pana Byše řezbářům, kteří pocházeli z roduBoršova, dvůr Poustku. Byl jim dán, měli jej držeti a pracovat na jeho polnostech a platit rokco rok zličskému pánu stanovenou částku. I přijali řezbáři to nabídnutí a pracujíce na políchzapomněli na svou dovednost. Z jednoho se stal lakomec, z druhého urozený pán, z třetíhodržgrešle, z pátého chrapoun, z desátého dobrý hospodář, ale ten, kterému byla po mnoha amnoha letech dána opět schopnost pracovat levicí, vyrostl na znamenitého mistra ve všem díleřezbářském a usadil se v podhradí, z něhož vyrostlo město. Asi za dvě stě let potom staly se vtom městě jeho děti váženými měšťany a vlastnily dva domy na náměstí. Ale v těch dobáchnebylo již dávno otroků.231

nešetříce kroku hnali se na vetřelce. I bylo viděti, jak každý oděn a poznamenán barvou činástrojem svého řemesla, zvedá ruku a jak ve zlosti potřásá hlavou a jak vraští tvář. Jejichpravice měly náramný cvik a výprask stál za to.Když byli v nejlepším a když se chlapík ze dvora Poustky loučil pomalu se životem, jel mimorozvášněný zástup vnuk urozeného pana Byše. Postál chviličku a zvěděv, co se přihodilo, aspatřiv chasníka dosti sličného, jak leží na zemi a jak oběma rukama chrání jakýsi předmět(zdálo se, jako by držel v hrsti ptáčka), zasmál se a vzal mu věc, kterou skrýval. I viděl, že jepůvabná a dobře urobená, a otázal se:„Kdopak vyřezával tu lidskou podobu z lípového dřeva?“„Já,“ odpověděl Borš, „já, který jsem člověk volný a jemuž – jak dosvědčují všichni, kteří toslyšeli – dal muž samotář svobodu.“Potom vyřídil Borš vzkaz, který mu vložil do úst jeho pán, a pokud mu to dovolovala bolest,učinil to co nejlépe.„Vidím,“ řekl Byš, „že tě nějaké dobré vnuknutí přivedlo do mého domu, a protože jsi, jakpravíš, člověk svobodný a protože nejíš nadarmo chléb, můžeš zůstat na mém majetku. Dám tiohradit kout v soustružnické dílně a již zítra započneš s prací.“Borš přisvědčil, a jako se přiházívá při skutcích, které jsou vhod i tomu, kdo je koná, i tomu,kdo je přijímá, velmi záhy se dohodli. Pokud se týká chlapíků, kteří řezbáře tak špatněpřivítali, sluší se dodat, že po druhé neučinili nic podobného a že si zvykli, neboť příchozí mělmocného ochránce v Byšovi a ochránkyni, která také něco vydá, v Anežce.Zatím hospodář na dvoře, který slul Poustka, se velmi horšil, že mu byl zadržen otrok, aposlal k urozenému panu Byšovi nové poselství. Byli to tři otrhánkové, kteří nedovedlidohromady promluvit. Když přišli, dal jim vladař nejhlavnějšího dvora (když mu ovšem jehopán k tomu pokynul) vypíti jakousi břečku a přivázal je na koně tak, aby seděli tváří kzvířecím zadkům. Potom, práskaje bičem, hnal je za velikého smíchu až na cestu.230

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!