OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

30.07.2015 Views

Tobě pravím, synu, aby ses ujal zboží otcovského a abys dobře a správně podle pravdy platildesátek z každé nové kolébky otrocké, i ze stád přibývajících o jehňátko, i z dobytka. A dále,abys věrně odváděl zličskému pánu to, co máš odváděti; to jest dvanáct slepic a deset hrncůmedu rok co rok.“Řka to, obrátil se stařec k zástupu a hledal mezi muži dospělého věku toho, který kdysi přišeldo bídné chýše jako pacholík. Když jej spatřil, pokynul mu, aby přistoupil blíže, a položiv muruku ma rameno řekl:„Tobě, kterému jsem vštípil nevídanou dovednost vládnouti dlátem, tobě udílím svobodu azprošťuji tě otroctví a činím, abys mohl žíti na půdě svého pána anebo kráčeti, kam se tizachce. A to jest věc závazná a platná pro tebe i pro tvé dítky. Zbavuji tě dědičného otroctví akonám to v důvěřování, že vyplníš počet všech dnů svých prací, která se líbí Bohu, a žedokončíš podobu kříže, kterou jsem sám nemohl dokončiti pro věci časné a pro péči, s nížjsem se staral, abych rozmnožil statek a rozhojnil zboží.“To vše bylo řečeno před mnoha lidmi a tak silně, že to kdekdo mohl slyšeti. Odtud však hlasstarcův slábl.I přiložili mu jeho symové a ženy těch synů na ránu pavučiny a listí, na něž prý skanula krevprvého mučedníka, svatého Štěpána. Ale buď že listí nebylo trháno v pravou chvíli, nebo žeúradek boží byl jiný, stalo se, že krev neustávala vytékati z rámy. I zaschl ten ručej teprve vokamžiku, kdy se starcova duše oddělila od těla.Nějaký čas po smrti svého pána vstal člověk, který po dlouhá léta žil ve dvorci řečenémPoustka, a vyšel s dítkami i se ženou, aby si hledal jiné sídlisko a aby vzdělával pustou zemi.Šel do vnitra lesa a utábořil se na jakýchsi lukách poblíže vod. Ale protože se mu všehonedostávalo a protože nemaje ani krav, ani býků, ani koní, mohl jen mělce orati, byl nuzně živa mořil jej hlad. I naučil se odstřelovati kachní hejna a hejna divokých hus, ulovil smečka ajindy černou zvěř, když však nastaly špatné dny zimní, nemohl se již nasytiti a mráz zkrušiljeho údy. Potom strádáním a divnou nemocí zemřela mu žena a dále dvě dcery a syn. Kdyžposlední z jeho dospělých dítek se nevrátilo do chýše, a když osaměl s pacholetem, přepadlojej toužení po jídle v osadě, která slove Poustka. Prahl po tom, aby směl jísti s otroky, a kudy226

chodil, tudy přemýšlel, za jakou záminkou by se mohl navrátiti. V ten čas udeřil mráz.Starcova chýše zapadala sněhem a přicházeli k ní vlci. I vzal ten hladovějící člověk oštěp akřesadlo a luk a vydal se se svým synkem na cestu. Když prošli les a když se octli na pokrajilesa, a když se kůže na jejich bedrech pokryla krupkami ledu a když jim z nohou tekla krev akdyž jejich krpce byly zůstaveny někde v smrčinách, padl stařec do sněhové závěje a pravil:„Synu, pachole, nalámej něco chrastí a vykřesej oheň, neboť nemohu jíti dále. Jsem na koncisvých cest a zemru. Zde, v téhle končině, stál dvorec, ale vidím, že je tu prázdné místo a žeten dvorec lehl popelem.“Jinoch rozdělal tedy oheň a přivalil sníh na starcovy údy. Zdálo se, že propuštěný otrokzemře. Spánek tížil mu víčka a sem stavěl mu před přivírající se oči les zalitý sluncem. Zřelmalé dítky, které se válejí před prahem chýše, zřel srnu, jíž uchází krev z dobré rány, a cítilteplo jejího dechu, cítil teplo, které stoupá jeho žilovím, cítil něžný a hřejivý dotyk její útrobya zdála se mu, že zanořuje loket do jejího břicha.Zatím pachole naneslo kupu chrastí. Zanítilo oheň a oheň plál a byl daleko viditelný.Tehdy spatřili jej otroci z dvorců a šli k svému pánu a řekli:„Pane, na pokraji lesa plane hranice.“„Jděte k tomu ohni!“ odpověděl muž, který byl synem samotářovým a který vládl ve dvorci aspravoval otcovský statek.Otroci tedy šli a přivedli pachole i starce, jehož nohy zbělely mrazem.„Já,“ řekl ten člověk, když se mu navrátila řeč, „jsem muž, který byl zproštěn otroctví. Odešeljsem po smrti tvého otce se syny a dcerami, abych lovil v lesích, ale moji synové jsou mrtvi ajá jsem pozbyl síly a nemohu loviti a moje políčka rozryla černá zvěř. Zemru co nevidět, aabych zemřel pokojmě, jest mi dokončiti dílo, které mi uložil svatý muž. Přináším si dláto isekeru. A protože ruce starcovy jsou dovednější než ruce jinocha, bude konec práce lepší, nežbyl její začátek.“227

Tobě pravím, synu, aby ses ujal zboží otcovského a abys dobře a správně podle pravdy platildesátek z každé nové kolébky otrocké, i ze stád přibývajících o jehňátko, i z dobytka. A dále,abys věrně odváděl zličskému pánu to, co máš odváděti; to jest dvanáct slepic a deset hrncůmedu rok co rok.“Řka to, obrátil se stařec k zástupu a hledal mezi muži dospělého věku toho, který kdysi přišeldo bídné chýše jako pacholík. Když jej spatřil, pokynul mu, aby přistoupil blíže, a položiv muruku ma rameno řekl:„Tobě, kterému jsem vštípil nevídanou dovednost vládnouti dlátem, tobě udílím svobodu azprošťuji tě otroctví a činím, abys mohl žíti na půdě svého pána anebo kráčeti, kam se tizachce. A to jest věc závazná a platná pro tebe i pro tvé dítky. Zbavuji tě dědičného otroctví akonám to v důvěřování, že vyplníš počet všech dnů svých prací, která se líbí Bohu, a žedokončíš podobu kříže, kterou jsem sám nemohl dokončiti pro věci časné a pro péči, s nížjsem se staral, abych rozmnožil statek a rozhojnil zboží.“To vše bylo řečeno před mnoha lidmi a tak silně, že to kdekdo mohl slyšeti. Odtud však hlasstarcův slábl.I přiložili mu jeho symové a ženy těch synů na ránu pavučiny a listí, na něž prý skanula krevprvého mučedníka, svatého Štěpána. Ale buď že listí nebylo trháno v pravou chvíli, nebo žeúradek boží byl jiný, stalo se, že krev neustávala vytékati z rámy. I zaschl ten ručej teprve vokamžiku, kdy se starcova duše oddělila od těla.Nějaký čas po smrti svého pána vstal člověk, který po dlouhá léta žil ve dvorci řečenémPoustka, a vyšel s dítkami i se ženou, aby si hledal jiné sídlisko a aby vzdělával pustou zemi.Šel do vnitra lesa a utábořil se na jakýchsi lukách poblíže vod. Ale protože se mu všehonedostávalo a protože nemaje ani krav, ani býků, ani koní, mohl jen mělce orati, byl nuzně živa mořil jej hlad. I naučil se odstřelovati kachní hejna a hejna divokých hus, ulovil smečka ajindy černou zvěř, když však nastaly špatné dny zimní, nemohl se již nasytiti a mráz zkrušiljeho údy. Potom strádáním a divnou nemocí zemřela mu žena a dále dvě dcery a syn. Kdyžposlední z jeho dospělých dítek se nevrátilo do chýše, a když osaměl s pacholetem, přepadlojej toužení po jídle v osadě, která slove Poustka. Prahl po tom, aby směl jísti s otroky, a kudy226

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!