OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

Když otrokář seznal, že v Čechách všichni hudou stejnou a že se nedopočítá zisku, který sisliboval, obrátil se bokem ku Praze a učinil to, čím dříve hrozil. Dal se k Dunaji. Sešel shlavní cesty a tloukl se po lesích, neboť kníže, který neměl námitek, aby otroci přicházeli dojeho země, od nějaké doby nerad viděl ty, kdo je hnali přes zemskou hranici. Otrokář se tedyvyhýbal hrádkům a sídlům velmožů. Skrýval se, byl opatrný a cítil v zádech, že nemůžedůvěřovati ani všetečkům, kteří s velikou chtivostí a přece bez ochoty klopit peníze siprohlíželi dobře vykroužené prsy polských mladic.Ty tři důvody (to jest špatná česna, knížecí přísnost a strach, aby jeho zboží nebylorozchváceno) svedly tedy otrokáře na bezcestí. Šel velmi dlouho. A stalo se, že on a jehosluhové a několik žen někde v hlubině lesa se napili ze šlápoty, která, jak se ukázalo podleúčinku, byla šlápotou ďáblovou. Nešťastníci totiž onemocněli hroznými horečkami, a když seprůvod doplížil v blízkost Poustky, měli již duši na jazyku.Tehdy těkali právě otroci samotářovi lesem, hledajíce rozsochu pod vůz a dále strom, kterýmá dřevo měkké a vhodné k řezání. Samotář chtěl z něho urobit kříž. Jednou bylo mu totiž vSázavském klášteře dopřáno podivovati se dovednosti jakéhosi mnicha a složil slib, že siosvojí stejné umění a že zpodobí ukřižovaného Ježíše Krista.Otroci, hledajíce tedy rozsochu, šli hloub a hlouběji do hvozdu, ale žádný strom nezdál se jimdost vhodný, aby jej podťali.Zatím nemocní, kteří se vlekli končinou téhož lesa, nemohli se již udržeti na mohou. Bylodusné parno, koně klopýtali a otrokář se zmítal v sedle se strany na stranu. Měl hlavu v ohni,ale mohl ještě uvažovat o svém osudu. Když si uspořádal myšlenky, zavolal jednu z žen a řekljí:„Vidíš, že za našimi zády sedí zlý duch a že nám dýchá na šíji a že nám působí velikouhorečku. Je to zajisté proto, že svítí hvězda, která se nazývá Psí hvězda. Je to proto, že dny,které trvají, jsou pod znamením té hvězdy. Kdybys opustila můj houfec, zmateš se na rozumua zahyneš v bahniskách! To jest, co jsem ti chtěl říci, a to jest, co si přeji, abys opakovalaostatním ženám. Nyní vezmi uzdu mého koně a veď nás k nějakému prameni, abychom simohli zchladit čelo.“224