OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

I procitl zděšen a lítost sevřela mu srdce. Cítil, že v jeho nitru vzrůstá jakási vůle činiti věcidobré a prospěšné. Cítil, že se milosrdenství boží dotýká jeho ramene, a zdálo se mu, že vchvění listí a v šumění korun je slyšeti hlas, který jej ponouká a který praví: Poskytni těmdvěma mužům a pacholeti útulek a dej jim jísti.Poslušen toho hlasu samotář vstal a rozdělil svůj sýr na čtyři díly. Potom rozlil do stejnéhopočtu nádob mléko a lámaje veliké žitné placky přemýšlel, jak si opatří nové sekyry a jak spomocí otroků zrobí chlév a novou chýši.A stalo se, že počínání samotářovu bylo požehnáno. Stalo se, že Pán všehomíra rozhojnil jehoúly a že zvětšil jeho stádo a že dopustil, aby jeho otroci nalezli ženy. Zmocnili se jich kdysi uvod, které vytékají z rašeliniště den cesty na východ od dvorce, jemuž bylo dáno jménoPoustka.Příběh přepadení a úchvatu jest pak tento:Když Břetislav vládl již desátý rok, prodléval v Polsku jakýsi starý otrokář. Měl jenom čtyřisluhy, a protože tak malému počtu je snazší vésti dvacet žen než osmdesát mužů a protože sena trzích platilo mnohem více za otrokyně než za otroky, rozhodl se koupiti ženské. Když semu to podařilo, vydal se na cestu. Šel Moravou a mířil do Čech, neboť pražské otročí tržištěbylo z nejznámějších. Kráčeje českou zemí doslechl však otrokář, že ochota platiti za mladicečtyřikrát tolik než za stejný počet mužů je dávno tatam.„Budeš rád,“ říkali mu zevlouni, kteří při zastávkách obklopovali jeho průvod, „když dostanešpolovinu té nestydaté částky. Co tě nemá! Cena té nejsličnější otrokymě může se tak vyrovnatceně dvou otroků!“Otrokář, který byl ze staré školy, nemohl ani uvěřit svému neštěstí.„Jakže,“ odpovídal zvědavcům, „platil jsem za každou dvojspřežím ušlechtilých koní! Vážiljsem dalekou cestu! Krmím je řadu týdnů a snědly již více masa, než můžete uvěřit. Jejichboky jsou silné, jejich oko jiskří, a já, chudý a ubohý stařec, bych je měl prodat tak hlubokopod cenu, která je v celém světě běžná? Ne, nemohu se s tím smířit a půjdu se svým hejnem kDunaji, kde trvá starý čas a kde se platí za otrokyně podle slušného mravu!“223