OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

dech, nemohl současně nemysliti, že ta chlapiska jsou snad (navzdory svému zevnějšku anavzdory temnotám svých duší) přece jen dobří lidé.„Člověk,“ řekl si, „upadá do otroctví jen z vůle boží. Náš Pán tedy pokynul, aby ti dva ipachole žili v porobení. Učinil to buď proto, že jsou obtíženi dědičným hříchem – anebo zdůvodu milosti. Snad chce, aby se stali křesťany. Snad je jim vykonat nějaký čin, kterýpootvírá nebeskou bránu. Možná, že Bůh právě jejich rukou oslaví svůj trůn, možná, že sižádá, aby pečovali o živobytí muže opuštěného, možná, že je vytrhl z moci Byšovy, abystřehli moje stádo a aby mýtili les. Vidím prst prozřetelnosti v tom, že nalezli cestu do mépustiny, a že celý den se brali bezcestím, aby dorazili k mé chýši. Mohu se protiviti úradkubožímu? Mohu je zapudit? Mohu je snad propustit, aby žili jako zvěř? Mohu jim odepřítipoučení, pro něž snad přicházejí? Pravil jsem (a tu myšlenku mi zajisté vnukl nějaký dobrýsvětec), že budou prodáni do ciziny, ale sám, jakkoliv vidím, že věc byla moudře vyslovena,nemohu ji sdílet. Ne! Kdežpak jsou časy, kdy se podobná chlapiska prodávala ze země. Dnesmusí pracovat na statcích šťastného knížete (který jest pánem veškeré půdy neosídlené) a nastatcích opatských a na majetku zbrojenců. To jest řád a neochvějné pravidlo, a tímustanovením roste zboží knížecí i klášterní.“Když poustevník skončil své úvahy a když podřimoval a když dech otroků zkonejšil jehobázeň, jala jej útrpnost.Zdálo se mu, že nahlíží do příbytku, kde visí na stěnách bůžkové, zdálo se mu, že slyší hlasvypravujícího starce a vzápětí spatřil ve snách celou osadu.Byla pohroužena v spánek. Spáči oddechovali a samotář znamenal zdvih a klesání jejichhrudi. Cítil teplo stoupající z lože, cítil doteky míru a znenadání byl jeho snící duch uchvácentísní: zjevilo se mu vojsko. Kráčelo nocí, šlo hvozdem. Vojáci mávali meči a bujné veselíotvíralo jim ústa. Šli po kraji lesa, šli blíž a blíž k vesnici. – Již dopadli na vrata chýší, jižstínají, již vlekou nešťastníky, již je vrhají do pout.Když zmizel obraz prvý, zřel poustevník v přísvitu snu škubající se těla. Potom se mu zjevilhoufec žen a mužů, kteří jsou hnáni jako stádo a padají pod ranami a lomí rukama a v pláči azoufání vykřikují strašná prokletí.222