OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

Má jim přispěti? Má je zahnat? Či učiní nejlépe, když se ztratí a když probdí noc v nějakémjiném doupěti?Poustevník rozvažoval jen chviličku. Potom promluvil a řekl s velikou vlídností:„Pojďte, dám vám jídlo. Rozdělám oheň a budete po libosti spát na mechovém loži.“Řka to chtěl se k nim přiblížit, ale mužové i děcko před ním uskakovali a teprve po dlouhémpřemlouvání vešli do chýše.„Jsme na útěku,“ řekl starší z obou mužů, a opakuje jméno Byšovo, chtěl vypravovati příběh.Chtěl mluvit, hledal útěchu v řeči, ale jeho slova byla překotná a zmatená. Podobala sevýkřikům. Nicméně strach, který se v nich zračil, byl tak výmluvný, že poustevník porozumělvšemu, co mužové chtěli vypověděti. Znal domov cizinců, znal tichou osadu na pokraji lesa,znal lid, který hlídá stáda a loví po lesích. Byl pokojný a jeho spory nekončívaly ranami, ponichž se umírá.Když samotář přemýšlel o zvycích, které jen ztěžka se mění, byl znenadání zachvácenstrachem, že příchozí jsou pohané.„Snad jim dosud nebylo zvěstováno slovo Ježíše Krista,“ řekl si, „snad žijí v temnosti, snadžijí jako jalůvky, a Bůh možná pokynul uchvatiteli, aby je nějakým způsobem vehnal do stavumilosti. Projdou trápením jako se procházívá těsnou branou a Stvořitel jim chystá skrze něspásu.“Dospěv k tomuto závěru, chtěl samotář ukázat mužům i pacholeti dveře, ale tu mu napadlo,aby je raději přinutil pracovat na pozemcích před poustevnou. Nebyl si jist, je-li podobnýzáměr správný, bál se, že proti sobě popudí Byše, měl strach, aby mu kořist sama se nabízejícíneunikla, a za střídy těch pocitů upadl do hněvu. Byl nevlídný a polena zpod jeho ruky ráznaráz dopadala do ohně.Když naložil na hranici dříví a když z dýmu vyšlehl plamem, jal se samotář otroky prohlížet.Mračil se přitom, ale mužové, kterým již otrnulo, nedbali na jeho hněv. Bylo jim dobře uohniště, z něhož sálá žár, a chvění, které před nedávnem otřásalo jejich kůží, nyní ustalo.220