OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

Takto se zaklínaje a drmole jako mlýn, který běží naprázdno, proklouzl a šťastně vpadl doKosmova příbytku. Toť se rozumí, že chtěl hned spustit, ale Kosmas (ostatně všecek udivenjeho nenadálým příchodem) jej okřikl, a když si nedal říci, položil mu dlaň na ústa.„Ten malý ničema,“ pravil, „se vydává za sázavského mnicha. Nevěřím mu pranic, vím, že jeto hanebník, ale neposílá nám jej v této chvíli nějaká vyšší vůle? Je dlužno o tom promluvit.Ovšem, pokud jde o mne, zříkám se práva říditi se podle jeho povahy. Ujednání, které jsmesmluvili, vzhledem k němu neplatí.“„Platí!“ houkl Šebíř, „ale napřed mi dovolte, abych mu položil několik otázek.“Potom, nečekaje na souhlas, vyptával se malého mnicha, kde stála v klášteře sázavském truhlas knihami, co rostlo v zahradě, kudy se chodilo do sklípku, kde byly dílny a ještě mnohojiných věcí. Mnich odpovídal podle pravdy a podle živé paměti, ale ke každé odpovědi dodal:„Otče, můj pane, nech mě mluvit podle chuti! Nenuť mě, abych říkal věci nerozumné, neboťpospíchám, abych zachránil žida sice nehodného, ale ne tak příliš, jak se obecně myslí.“„Však na to dojde,“ odpovídal Šebíř a ptal se dál a dál.Když skončil, popřál chuďasovi slovo. Ulebedil se vedle Kosmy na lavici a řekl:„Teď mluv, teď budeme poslouchat, neboť opravdu jsi nějakým nedopatřením patřil keklášternímu zboží.“ Když tedy bylo dáno mnichovi dovolení, jal se (pospíchaje a zadrhuje vřeči) vykládat, co se přihodilo. Nezatajil, jak vykopal modlu, nezatajil, kde ji uložil, nezatajilsvou těžkou vinu a vyznal všechny své poklesky (malé i větší) a všechna svá lišáctví.„Můj příteli,“ ozval se Šebíř smutným hlasem, když umlkl, „prozřetelnost ukazuje prstem natvé dvě stránky a žádá si, aby byly vyňaty ze spisu. Dovol, abych je nemusil roztrhat, aleabych si je odnesl a přechovával ve své komůrce.“217