OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

„Příteli, bratře, můj chlapíku,“ řekl nato Kosmas hlasem ne příliš silným, „na mou duchu,jsem zahanben! Odmítám chválu a přijímám tvé výtky. Jakže, zasluhuji devět ran místooběda! A to by se mělo díti po všechny časy!“„Pokud jde o mě,“ řekl Šebíř, „nerozpínám dost ze široka náruč? Vrhni se do ní, můjstřízlíčku! Skoč mi na krk! Má veveruško, náš krňousku, naše zlatíčko, musíš nám to jižodpustit a ještě něco přidat ze své shovívavosti, neboť jsme hrubci a zvláště Kosmas mánevycválanou hubu.“„Dost!“ houkl kanovník svatovítský a rozesmál se.Potom, objímaje střídavě své bratry, klepal jim dlaní na záda.Když se usmířili a když byli opět jedna ruka, řekl Bruno:„Co bude se zápisem, který se týká sázavského kláštera? Myslím, že učiníte nejlépe, kdyžvyslechnete v té věci nějakého svědka.“„Dobrá,“ přisvědčil Šebíř, „navrhuji, aby náš nejmilejší bratr vynechal každou zmínku oSázavě, když se podaří nalézti člověka, který v tom klášteře žil a který je hlupák a který jepovahy nízké a který hudlaří ve věcech jazyka. Dále navrhuji, bude-li svědek, jehožnalezneme, ušlechtilý a krásný a znalý těch věcí, kterým v našem sporu se přičítá důležitost,aby Kosmas rozšířil stať a pojal do svého spisu obšírná vypravování.“A na tom se shodli. Na tom zůstalo.Ale když se uradili, přihnal se ke kapitulnímu domu chuďas, který měl špatné svědomí a kterýhledal u Kosmy útěchu a pomoc ve věci nešťastného žida. Věděl, že ten ubožák bude conevidět vyveden na popraviště, a strach a záblesky lítosti (jeho nitro nebylo probuzenodocela) pudily jej k běhu vždy rychlejšímu. Tak dorazil pod Kosmova okna všecek uřícen.„Lidé spravedliví, křesťané, otcové nejsvětější,“ křičel v bráně, když mu dva sluhovézastoupili cestu, „pusťte mě ke kanovníkovi! Chci mluvit s Kosmou! Jakže? Cože? Pročpakby ne!“216