OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

ozval se jim v útrobách povědomý hlas a tak nemohli nepostřehnouti, že chuť k jídlu vstalaprávě tak časně jako oni, a že ji nic nepřiměje, aby zaspala.„Včera,“ řekl otrok utahuje si provaz kolem beder, „jsme měli hádku o tom, který hrad jepevnější. Tenhle,“ doložil ukazuje k pražským válům, „je sice těžko přístupný a leží nastrmém vrchu, ale můžete přirovnat pevnost jeho zdí ke zdem vyšehradským? Ani zdání!“„Kdybych byl nějakým otrokem a sedával u kužele, mluvil bych o lnu, ale protože jsem bylzbrojencem, a protože jsem dobýval měst a hradů, mohu se přít o hradech. Panečku, vím copovídám: není nad hluboký příkop, který se táhne kolem dokola.“„A já,“ řekl druhý zbrojenec, „bych jedl!“„Což,“ prohodil bývalý mnich, „abychom se podívali, jak se letos urodily hrušky?“To vybídnutí bylo přijato a přátelé vstali ze svých pelíšků a slezli opatrně s hradeb a brali seke štěpnici, která se táhla za příkopem od osady břevnovské až k písčině židova pole. Tam sinaráželi plné čepice pláňat a dobrou polovinu jich snědli. Zbytek si chtěli zahrabat. Člověktotiž nikdy neví, co se může zítra přihodit. Šli tedy k poli, kde byl pochován pohan a dálemodla, neboť – ta věc byla doposud zamlčena – otrok a zbrojenec, nevědouce si jiné rady,zahrabali ji poblíže toho, kdo ji za svého života uctíval.Když tedy doklusali až k místu těch dvou hrobů, přisedli na bobek a jali se hloubiti jamku,aby do ní mohli vysypat hrušky. Otrok si zatím připravoval věchet slámy, kterým chtělzásobárnu vystlat a přikrýt. Tak byli všichni pohrouženi do pilné práce.A co čert nechtěl! Když byli v nejlepším, štrachal se mimo jakýsi biskupský biřic. Hlídalhrušky? Či byl jen tak na obchůzce?Kdož ví! Naproti tomu je jisto, že sotva zhlédl čtyři chuďasy pohromadě, již se běžel podívat,co kutí.Když byl asi na dva dostřely luku, poznal jej bezruký zbrojenec a nechtěje se příliš šířiti anizdržovati výkladem, řekl dost zhurta:212