OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

Když se do libosti vykřičel a když vyčerpal všechno utrhání a když byl na dně se svýminadávkami (trvalo to ovšem dost dlouho), dal se Šebíř do smíchu a řekl: „To mi zůstalo zanehty z dob mladosti bouřlivé a mnohem šťastnější. Teď může to chlapisko vejít. Sem s ním!Ať je tu, abych jej mohl poplácat po kýtách!“ Potom, když byli všichni tři, to jest Bruno ašebíř a Kosmas vespolek a když se sesedli a po dohovoru přátelském (plném výbuchů sestrany Kosmy a Šebíře a plném zámlk i utajované radosti se strany magistrovy) ujal se slovaKosmas a řekl:„Věc nejlepší má přicházeti na konec, ale já, přátelé, nemohu vám poskytnouti nic, než břečkuslov a řítici svého skládání. Chcete to slyšet? Jářku, napsal jsem zatím Dějiny doby nejstarší.“„Ha,“ přerušil jej Šebíř, „u konve Ganymedovy, věděl jsem to! Byl jsem si tím málem jist,když jsem nepochyboval: neboť jsi stejně líný, jako hbitý, když na to ovšem přijde.“„Čti, čti!“ opakoval Bruno svým slabým hlasem a posedával nemaje klidu. (Chuďas sezmenšil za ta poslední léta a byl málem k nepoznání: suchý, žlutý, štětinatý, roztřesený arozhodně nijak k nakousnutí.)„Se mi zdá,“ řekl Kosmas, „že Šebíř strká břichem do stolu, a že tě tiskne ke stěně.“„Místo pro magistra!“ vykřikl probošt, a uchopiv dubovou desku a odtáhnuv ji, stiskl mezisvými dlaněmi malou a kostnatou pěst Brunovu.„A nyní,“ děl magister v šťastném rozechvění, „ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha Svatéhoa s přáním, aby se dílo zdařilo až do konce a s díkem nesmírným a s pokomostí, která mipřísluší, naslouchám.“„Dobrá,“ pravil Kosmas a osvěživ se z malého džbánku, jal se čísti Kroniku. Začal svěnováním, které Šebíř poslouchal brumlaje nějaké něžné výčitky a vzdychaje v přívalulásky. Pokud jde o magistra, lze říci, že se mu kalil zrak a že v jeho očích stály dvě malékrůpěje slané vody.Zatím co v dovedných slovech ožívalo staré vypravování, potloukali se původcové, či lépepřechovávači těch zkazek na hradbách. Spali. Když je k ránu vzbudil chlad a když se protáhli,211