OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

„Příteli!“ vykřikl Kosmas a prásknuv za sebou těžkými dveřmi, letěl mu do náruče. I natřásaljeden druhého a líbali se až do růžova.„Přišel jsem,“ řekl potom Šebíř, „abych tě politoval a abych k tobě promluvil svýmzcepenělým jazykem špetku útěchy: To je tak, můj Kosmo, lidé se rodí a umírají! Ale řeknimi, není ustanoveno za trest, abychom my, chlapíci, jimž dávmo mělo být odzvoněno, šlapalitrávu na hrobech lidí mladších a zdárnějších? – Tvá dobrá žena odešla, když se naplnila svěžímíra jejího života. – Vidím v tom, že Bůh o ni pečoval a že ji měl stále na očích a že hledalpro ni chviličku příhodnou k odcházení. Byl jsi zůstaven, abys jí mohl posloužit až k smrti. Toje v pořádku vzhledem k ní. Tobě se možná stala křivda a máš právo naříkat.Nečiň to však! Je v ráji. Nic ji nebolí, nic ji netrápí. Žal se od ní vzdálil a naplňuje ji nesmírnáradost. A jestliže jí něco zakalí to neustálé štěstí, je to leda pohled na tvé živoření a na tvoutřesoucí se bradu a tvůj plesnivějící inkoust.“„Možná, že se prochází někde po těch zlatistých loutkách a že ji právě napadá vzpomínka a žese táže, vedena tou vzpomínkou: Copak robí starý Kosmas? Co dělá? Čím se zabývá?Jestlipak nezapomněl, že mě na tom slzavém světě těšívaly jeho povídačky, jestlipak na mětrochu myslí? Jestlipak ví, že vidím skrze stropy a skrze zdiva a že mohu čísti lidem přesrameno?Ha, příteli, teď jsme u toho! Teď se mluví o tvé lenosti a ty nemůžeš odpověděti nic, nežplácnouti se dlaní do boku a dvakrát rozhodit paže.Pěkně se procházíš, kradeš Pánubohu čas, chytáš lelky a zarmucuješ každého, kdo má oko kvidění a ucho k slyšení.“„Bratře,“ odpověděl Kosmas a objal mělnického probošta, „víš, jak je to těžké!“Potom, rozpojiv své objetí a trochu se stydě, obrátil Kosmas řeč na jiné věci. Vypravoval oposledních chviličkách své choti, o osudech společných přátel a vposled o Brunovi.Tak v družném hovoru uběhl jim den a valná část noci.209