OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

Potom, když se jeho mysl ustálila a když se mohl obrátit k věcem tohoto světa, rozhlédl seKosmas kolkolem a zřel líbezné návrší petřínské a dole, mezi řekou a návrším, kostelíksvatého Jana Křtitele a na druhé straně kostelík svatého Jana Na Brodě a ještě dále kostely sv.Michala a sv. Petra Na Zderaze a v pozadí skupinu staveb vyšehradských. Připadalo mu, žejsou krásné. Uhadoval myšlenky či toužení či cit, které zklenuly jejich stropy, uhadoval tíseň iradost těch, kdo klečeli před jejich oltáři, poznával, že ti lidé i myšlenky i díla jsou jako dítkajediného ducha, a zdálo se mu, že pražský hrad se svými kamennými vály, a dále svatý Vít abiskupství i klášter ženský i kapitula stojí tu od nepaměti v líbezném souzvuku času, který seozývá jako píseň.Dole, v údolí při břehu řeky, hemžil se zástup dělníků, kteří pracovali na opravě strženéhomostu, a z té vzdálenosti se lidé podobali prstům nějaké neviditelné dlaně. Vlekli těžkábřevna, valili kmeny jako v dětských hrách a Kosmas cítil rozmar a tíhu i smysl a marnostpočínání, které je nádhernější než samo dílo. Zdálo se mu, že most již poznovu lehl s břehu nabřeh, zdálo se mu, že básník Juvenal kráčí po hladině řeky, zdálo se mu, že dvě dítkarozmlouvají přes proud a že se jejich hlas zpevňuje a že se spojil jako přímá cesta. Zdálo semu, že kníže cválá se svou družinou z pražského paláce a že lidé: otroci, kněží i svobodný lidve velikém pospěchu házejí břevna pod kopyta jeho koně a že se ta břevna spojují v cestu, abypřešel suchou nohou.„Snad,“ řekl si Kosmas vposled, „se nenavracím do dětinského věku?“A tu, maje jedno ucho ohlušeno cvalem knížecí jízdy, připadl na verš, který zněl takto:Když jste si pohráli dost, když dosti jste jedli a pili,vzhůru, již Venuše zlatá vás zvučnou polnicí budí.Kanovník totiž vedle toho, co bylo řečeno, myslil na příběhy dívčí války a snul si vypravovánío Šárce.Když přišel domů, nalezl ve své světnici seděti vzácného hosta. Byl to Šebíř. Rozložen nalavici otíral si upocené čelo a hekal přitom jako hrobník na tvrdých půdách.208