OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

„Vidím,“ pravila, „že mě ti rozmarní starci udržují při životě a že se mi notně ulevilo. Mámpo té špetce smíchu hlad. – Ale když jsme již u jídla, pročpak jsi mu nedal odřezek slaniny?“„Člověk může ztratiti nějaké slovo s hříšníky,“ odpověděl Kosmas, „ale tihle darebové majíčachry s pobanskými bohy, a to je právě tolik, jako by se stýkali s ďáblem. Jsou to služehníciraracha a já jsem přebral míru shovívavosti, když jsem s nimi rozmlouvával. Běda, je mihorko, když si vzpomenu na toho kostlivého starce!“„A proč?“ otázala se paní Božetěcha.Kosmas, klepaje si prstem na prst a kývaje se jako kačer, který se blíží k ohništi, odpovědělvelmi zdráhavé:„Věděl jsem tak trochu, že je pohan. Jednou, když jsem se potloukal podle řeky, vyslechl jsemjeho přiznání. Mluvil sice jen na půl huby, ale já jsem mu porozuměl. Zapíral jsem si to dostdlouho, ale teď to již nemohu udržet v skrytosti své mysli.“„Bůh,“ řekla paní Božetěcha, „který může, co se mu uráčí, dovedl by hravě obrátit všechnypohany na pravou víru. Jestliže to nečiní, je v tom skryta nějaká nedostižitelná moudrost.Můžeš na tom něco změnit? Můžeš opravovat Boha, který ve své milosti dopřává pohanůmzuby, aby jedli, a údy, aby mohli kráčet a konati své dílo?“Řeč paní Božetěchu unavovala a bylo jí velmi zatěžko promášeti dlouhá souvětí. Kosmas tedy(snad proto, aby si odpočinula a snad z jiného důvodu) jí přikývl a zakončil rozprávku takto:„Bojím se, že jsem nakloněn věřiti tomu, co povídáš, a zdává se mi, že podobná víra je veshodě s naukou lásky. – Ale proč mě ten starý ďas nenechá na pokoji? Proč mi staví před očisvé modly? Panebože, chtěl bych vsadit kutnu, a ještě týdenní důchod, že pohanský hlupák sotevřenými ústy, která tak krásně vypravovala, se nějakým způsobem ještě po smrti přimíchalk příběhu s modlou! To je jisté, má v tom prsty! Možná, že je to ohlášení trestu božího,možná, že je to výstraha, možná, že je to ďábelský pošklebek.“Lidské tuchy mají (jak se obecně věří) něco do sebe.206