OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

„To se mi líbí,“ děl mnich, „ale což kdyby to zlato leželo na hřbitově?“„S tím nechci pranic mít!“ odtušil zbrojenec a úsměv, který se mu předtím rozlil po tváři,zmizel beze zbytku.„Zkoušel jsem tě,“ řekl opět mnich, „a vidím, že nejsi člověk svatokrádežný, ale že dobřeposloucháš kněze. Ti otcové však dále praví, že božiště pohanských čubek a psů mají býtirušena a vyhrabována. Zaručují každému, kdo se toho odváží, že se mu nic nestane, a majípravdu. – Já pak dodávám, a můžeš mi věřit, že Bůh a svati naši přímluvcové udělí ti k tomuodpuštění poloviny hříchů, neboť kdo kazí oltář pohanský, slouží tím pravému Bohu.“„Bez dlouhých řečí,“ pravil zbrojenec, „mám za jisté, že nevíš nic určitého, ale protože svátácírkev nic podobného nezakázala, je to snad dovoleno a já jsem hotov jíti.“„Pojďme tedy,“ řekl opět mnich. A tak se chystali na cestu.Rozloučili se, nařídili otroku a druhému zbrojenci, aby je očekávali třetího dne předkolegiátním kostelem svatého Petra a Pavla na Vyšehradě, a vyrazili. Brali se krásným údolímproti proudu řeky. Šli po rovince, překročili Mži, vnikli v úžlabinu skal a zvesela se nesli až ksázavskému ústí. Tam nebylo již nesnadné doptati se na horu, kterou hledali. Jakýsi pasák (vícnahý než oděný) ukázal jim loktem nad Ostrov, který oblévá zpola vyschlá ramena řeky.„Dík, vřelý dík!“ řekl mu v odpověď malý mnich. „A najdeme-li tam nějakého ďábla, chcemese s tebou rozdělit napolovic.“„No,“ odpověděl pasák, „má tam krásný pelíšek z rozžhavených kamenů. Myslím, že předvámi neuteče, a dále myslím, že ho poznáte podle zubů a podle drápů a podle ran, které vámuštědří.“Řka to, poškrábal se v týle a odstoupiv na tři kroky, udělal za poutníky kříž.„Ho, ho,“ pravil mnich, „se mi zdá, že jsem mu nahnal strach.“203