OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

„Teď, když jsem zevrubně zvěděl, že jsi přišel k ráně nikoliv v nějaké krčmě, ale v službáchkatovských, ošklivíš se mi více než předtím. Hu, klopýtnout o katovský špalek!“„Nech na hlavě, nech na hlavě, ujče!“ vykřikl Šebíř, neboť věci, které se udály za předešléhoknížete, přátele rozváděly a jitřily jim staré rány.„Ne, ne,“ řekl Kosmas, „tahačky, hádanice, půtky a věci toho druhu mi čistí krev, nemohuvystát člověka, který se vzteky tahá za vousy a neřekne slovíčko do živého.“„Tu to máme,“ odpověděl Sebíř, „snad jsi se nepřišel poškorpit?“„Tak trochu,“ přisvědčil Kosmas a s tím se rozloučili.Ale to není všechno, neboť věc nejdůležitější byla zamlčena.Kým? Sebířem? Nebo Kosmou?Oběma! Nezmínili se o ní přímo, protože je to skryté a něžné tajemství, jež špatně snáší dennísvětlo a o němž se nemluvívá. Slova jsou vhodná pro příběhy, ale to, co táhlo myslí těch dvoupřátel, bylo jakési dychtění, jakýsi proud citu a proud vůle, který zvedá věc jednu a klade ji namísto věci jiné a činí ji velikou a druhou věc umenšuje tak, aby přišel ke cti souvislý záměr azároveň tak, aby ten záměr zněl dobře v řadě slov. Podobalo se to trochu hře, trochumoudrosti, trochu bláznivinám a dále žertům i trápení. Ani Kosmas ani Šebíř nemohli krátcevypověděti nic jedinou větou, ale zdálo se jim, že kdesi uvnitř jejich bytostí leží vřeténko slovči nekonečné řeči, jež může obsáhnouti vše, co je hodno lásky a co rudne vášněmi a co se rdícitem a co zní skutky. Zdálo se jim, že svět vypravuje a že oni jsou ústy toho světa. Zdálo sejim, že časy staré se přelévají do doby novější, zdálo se jim, že skutky knížat lze navlékat natkanici vypravování, zdálo se jim, že slovo způsobuje, aby strom rozkvétal a stál ve svénádheře.To vše a mnohem více táhlo jim tedy myslí.197