OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

„Třesky plesky!“ houkl Kosmas, „to slyším již po druhé o dívčí válce!“Řka to připojil vypravování, které mu vyjevil pohanský stařec, a skončil podobnou úvahou:„Z kterého kouta vytáhli ti ničemové svou lež? Odkud se nabralo tolik povídaček? Nikdo mipřece nenamluví, že to není příběh o Penthesilei, královně Amazonek, o níž vypravují řečtíbásníci! Shledávám,“ pokračoval, „v jejich spisech velikou přesnost a nesmírnou krásu a jsemnešťasten, když je slyším zkomoleny. Jak se dostaly do úst tvého sluhy? Věru, zdá se mi, žepřepisovači a lidé hrubých duší semelou páté přes deváté a že to vykládají někde pokrčmách.“„Bratře,“ odpověděl Šebíř, „jsou dva zdroje našich vědomostí. A prvý, lepší a zajímavější,vyvěrá z lidské paměti. Pravím to jako člověk, který div neoslepl při čtení všelijakých svitků akterý si prodřel na zadnici devět plášťů.“„Ho, ho,“ namítl kanovník pražského kostela, „chceš říci, že se něco vyrovná krásné mluvěJuvenalově? Chceš říci, že se lze obejít bez krásného členění slov, chceš říci, že dostačí, kdyžněkdo vyklopí popletený příběh tak jako neslané těsto? Bůh chraň a uchovej! Vždycky se připodobných příležitostech táži: Kdopak to tak čertovsky vyje? Kdopak to uráží svým hrubýmjazykem všechny něžné výhonky a zákruty příběhu, kdopak to směšuje oheň jazykalatinského a řečtiny s tou břečkou jazyků surových, kdopak to hněte svůj kobylinec?“„Dost! Dost!“ křičel Šebíř a tluka se pěstí do prsou a směje se z plna hrdla dodal:„U verše Juvenalova, o němž jsi se zmínil, jak to mluvíš? Ne, tohle není přece latina! Slyšeljsi někdy, že v podobných zvucích byl napsán jediný verš z Aeneidy? To bych řekl, že ne! Jeto řeč pastuchů a sedláků a všelijaké chasy a dále těch pyšných knížátek a těch špatnýchmnichů, kteří mají ducha z hrachoviny a kteří se do smrti nenaučí odříkati obstojně Credo! Jeto jazyk země, po níž chodíme, a lidí, kteří mají doposud napilno. Vidím je, jak otvírajíohrady plné krav a volků, vidím je, jak tisknou klečky, vidím, jak pletichán, jak se ženou natrh a z trhu, vidím, jak se mají přátelsky ke svým ženuškám, jak hřeší, jak se kají, a jak shubou dokořán a zpívajíce si podupávají. – Vidím je všechny pohromadě a mohu říci, že semi ten pohled líbí!195