OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

známost. Chtěl si krátce s někým popovídati o tom, jak sázel pana knížete za stůl azmocňovala se ho náramně družná touha. Seděl na koni, klátil se se strany na stranu a smál se,přemýšleje o slovních obratech a hříčkách, kterých užil v hádce. Při tom myšlení znělo mu alev hlavě ještě něco jiného.Co?Stesk po Sebíři! Přání stisknouti toho břicháče v náručí! Chtivost slyšeti jeho křiklavý hlas!Doma, ještě dříve než vyrazil na cestu, si pro všechny případy vyhledal sázavský rukopis.Vzal jej s sebou. Chrastil mu v sedlovém vaku a podle pravdy je nutno říci, že bylo vlastnědávno rozhodnuto o tom, komu jej odevzdá.Když tedy přijel na rozcestí, stiskl Kosmas kolenem svou klisnu a vnukl jí úderem uzdy, abyse obrátila k Mělníku. Tam totiž, požívaje všech radostí života, bydlil Sebíř. Byl před časemustanoven za probošta kostela mělnického a od těch dob, nestaraje se o svět, žil zavalenrukopisy a krásou života pozemského.Přemýšleje o svém příteli hnal Kosmas koně víc a víc a na sklonku dne dorazil místo do Prahyk soutoku Labe s Vltavou. Před západem blížil se již k výšině, která se zvedá nad vidlicí řek.Tehdy bylo jaro. Louky se zelenaly a stromy byly bílé a růžové. Rozumí se, že slunce, kteréstává v tu dobu navečemí právě nad obzorem, zaujímalo své příslovečné místo a že se, jak bysmet, třpytilo zlatíc svými doteky luh i háj i postavu jezdce.To všechno zřel dopodrobna Šebíř. Prodléval totiž v zahradě a měl odtud pěkný výhled nacestu.Když se tak díval a když rozeznal jezdce, který si opírá klouby pravice o koňský krk, a kdyžzřel jeho pokyvování a vposled jeho obrysy a tvář, vydral se mu z úst výkřik radosti. Ani sinevzpomněl, že Kosmas o něm svého času roztrušoval hanebné povídačky. Ne, nedbal na to,pustil dávno všechno z hlavy a na žvastech, které se spojovaly s jeho ztraceným proboštstvím,mu záleželo méně než na loňském sněhu. Cítil jen radost a ta byla tak divoká, že se trošinkubál, aby svého Kosmu neumačkal.193