OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

Když byli konečně všichni na nohou a když pochopili, co se přihodilo, ujal se slova opět malýmnich a řekl:„Lidé dobří, co si teď počneme? Kdyby byl stařec zemřel jako pohan, mohli bychom jejzanechati tam, kde leží. Měl by pěkně za podušku židovo pole a bylo by mu to zajisté vhod,neboť židé a pohané nejsou od sebe příliš daleko. Na neštěstí pro nás a k věčné výhodě proněho, byl však stařec pokřtěn!“„Nic naplat,“ řekl vposled bývalý otrok, „pohřbíme ho. Vykopáme hrob a uložíme bracha dozemě.“Ta myšlenka se všem líbila. I ulomili větev a jali se hrabati mělký důlek. Zbrojenec, kterýnemohl pracovat, zachvíval se přitom zimou a mnich se modlil.Když byli s prací hotovi, a když se slunce vyhouplo na obzor, napadlo žida, aby se šelpodívat, co se přihodilo s pohanem, který jej proklel. Sotva žid překročil mez, spatřil na místodvou čtyři stojící chlapíky, a jak si lze snadmo domyslit, náramně se polekal. Byl jist, že tojsou knížecí stráže, a unikl mu výkřik.„Ticho, ty vražedníku, ticho, Herodesi!“ odpověděl mnich a mávaje větví běžel mu vstříc. Apane na nebi, žid vida jeho odhodlaný rozmach a znamenaje, že za mnichem běží ještě dvěpostavy a že jsou sledovány rozvážnou chůzí člověka čtvrtého, polekal se ještě víc a chtělutéci. Když ho bezruký voják dohnal, padl na kolena a řekl:„Pane můj nejmilostivější, to pole koupil křesťan podle práva a podle dovolení, které mu bylodáno. Odvádí z něho daň a berni a desátek. Cena byla poctivá a tak mu pole patří a jest jeho,pokud církevní velmožové anebo kníže anebo někdo jiný nevznese proti tomu námitek. Jásám nemám s věcí nic společného a opravdu nevím, že bych učinil nějaký nedovolenýskutek.“„Ho, ho, nosíš kaftan! To není nic?“ řekl bývalý otrok.„A co bys říkal,“ otázal se jednoruký zbrojenec, „kdybychom ti ukázali, že na tvém poli nenívšechno v pořádku, he? Co bys říkal, kdybychom ti ukázali mrtvého člověka?“191