OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

Sotva žid zmizel, snesla se na starce jakási úleva. Obrácen k vysokým hvězdám ležel v pokojii míru a zdálo se, že od něho odstoupila bolest, a že nic necítí ze svého trápení.Když nadešla úplná tma, dorazil na to židovo pole stařec třetí a nedlouho potom stařecposlední. Nebylo jim zatěžko nalézti své druhy, neboť dovedli uvážiti, že se nepohrnou navýšiny zvonic. Dyšnému zbrojenci působil totiž každý výstup nesmírné obtíže. Milovalroviny, miloval spánek pod širým nebem, kde vane pěkný větřík a kde to nepáchne ponetopýrech a po myších. Sledujíce podobnou zálibu, šli tedy oba starci do polí a tam (jak jižbylo řečeno) se shledali s družinou, která byla tak těžce obdarována.„Vidím,“ řekl uprchlý otrok, skláněje se nad pohanem, „že vám jich naložili dost a dost.“Nemocný chlapík pokýval hlavou a ukázal jen loktem na mnicha.„To jest,“ řekl zbrojenec, jemuž scházela ruka, „ničema, který nás připravil dnes večer ojídlo!“„Já,“ odpověděl malý mnich, „bych vás dovedl také nasytit. Věřte, přátelé, že něco zmohu,neboť se mi již podařilo uchránit toho ubohého starce, který žil jako mezek, od pekla.Podařilo se mi, že jsem setřel s jeho duše vinu dědičného hříchu, a jestli ten chlap vykonalněkdy něco dobrého, a jestli skane na jeho hlavu boží milost, může se, chudinka stará, zachvíli radovat v ráji a dojde nesmírné blaženosti. Pranic jej tam nebude trápit hlad. Může pít,co hrdlo ráčí, a budou mu sloužit andělové, neboť je pravidlo, že ten, kdo byl na tomto světěbídný a povržený, dojde slávy na nebesích.“„To se týká toho, kdo zemře,“ řekl zbrojenec s uťatou rukou, „ale co s námi, kteříž chcemebýt naživu?“„Vám,“ řekl mnich, „chamtivým žroutům, dám radu.“ Potom usednuv vedle bývalého otrokaa po bok zbrojence, který lapal po dechu, jal se rozpřádat pěkný a jen dost málo podvodnýzáměr.187