OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

Z toho nesrozumitelného volání, jemuž chybělo každé druhé slovo, pochopili ochráncovékapituly, že druhý stařec je pohan. A to bylo něco pro ně! Jali se do něho třískat tím usilovnějia zbili jej jako žito.Když mávajíce svými roztřepanými klacky odešli, ležel chuďas pod kostelní zdí a nemohl sipro bolest a pálení ohmatati ani žebra.„Ach, ouvej,“ stenal, „umru! Cítím, že je to můj konec!“„Vidíš to, vidíš,“ odpovídal mu zbrojenec, „nepokřtili tě a teď máš, co zasluhuješ. Přivolal jsina sebe spravedlivý trest, ale jak přicházím k výprasku já, který jsem se držel kostelní zdipodle práva?“Nepodobá se, že zbrojenec pronesl řeč celou, ale je jisté, že si něco takového myslil. Proč bysi ostatně lámal při svém obtížném dechu jazyk, když stařec byl hluchý a když tak pěkněztlučen slyšel ještě méně než předtím? Zbrojenec zanechal tedy plané rozprávky a jakkoli semu třásla kolena a jakkoli měl žiloví napuchlé až k prasknutí, přece jen pomohl starci, aby sezvedl a po velikém namáhání a s velikou svízelí jej dovedl k místu, které vedle kostelníchzvonic a vedle jakési opuštěné zátočiny bylo nejbezpečnější.Noc předtím přespali žebráci na staveništi poblíž západního kůru kostela svatého Víta. Tam,na to staveniště, které bylo již dávno pod střechou, obával se však stařec vkročiti. Připomínka,že pohané nejsou vítanými hosty v blízkosti chrámu, byla doposud příliš živá; z té příčinymusil chuďas vážit cestu za okruh hradeb až do širého kraje, až tam, kde se střelo polejakéhosi žida.Když byli již vně hradu a když odpočívali, ohlédl se zbrojenec, je-li čistý vzduch, a tuzpozoroval jakéhosi maličkého chlapíka. Spěchal za nimi. Mířil k nim.I klekl zbrojenec a jal se modliti modlitbu umírajících. Bylo mu jasné, že pohana i jeho, kterýbyl pokřtěn, opustilo štěstí, a že druhé setkání bude horší prvého. A když se tak modlil a kdyžse loučil se životem, ozval se za nimi hlas malého mnicha.„Hola,“ křičel, „křesťané, lidé dobří, co se vám přihodilo?“184