OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

Na vyzvání tak důtklivé vyňal mnich zpod svého šatu hrst pergamenových listů a podal jeděkanovi, řka: „Pane, příznivce lidí opuštěných, pane, kterýž jsi velikým vyznavačemvybraného vypravování, donesla se mi zpráva o tvých zálibách a neměl jsem pokoj, dokudjsem tě nevyhledal a dokud jsem to, co leží v tvé ruce, nedonesl. Jsem pouhý chuďas a všehose mi nedostává; proč bych tedy nevyměnil věc, která se nedá jísti, za nějaké sousto? O toběse mluví (a já jsem to slyšel od jakéhosi žida), že hledáš vše, co je dovedně napsáno, a že i zapříběhy lidí prostých platíváš chlebem. Mám tedy naději, že se mně dostane nějaké odměnyza to, co přináším.“„Podívejme se,“ pravil opět Kosmas, „neřekl jsi, že přinášíš ty psané věci Brunovi? Nejsinějaký satyr, který má v jediných ústech dvojí dech, a nemluvíš snad dvojím hlasem?“„Pane můj, otče přesvatý,“ odvětil malý mnich, „vždyť dobře víš, že člověk, když je v tísni,povídá obyčejně jen přibližnou pravdu. Do té chvíle neslyšel jsem o svatém otci Brunovi anislovíčko. A jestliže jsem jej pojmenoval, stalo se to jen proto, že jsi mi řekl, v hovorumimoděk jeho jméno. Nehorší se pro ten úskok, neboť, jak jsem rozeznal, nebyl ti proti mysli.A, u hole biskupské, skoro bych řekl, že jsi se usmál, když jsem jej oslovil podle hodnosti. –Dovol tedy, abych z toho soudil a abych věřil, že jsi mi podal – jak se říká – pomocnou ruku.“„Eh,“ vykřikl Kosmas, „kdepak jsi to sebral?“„Co?“ zeptal se mnich.„Podati pomocnou ruku,“ děl opět Kosmas a opakoval to rčení ještě třikrát. Malému mnichutrvalo dost dlouho, než se dovtípil, že Kosmas se nevyptává na věc samu, ale že má zájem oslovní obrat. Kosmas byl tedy nucen nazvati jej oslem.„Nevím,“ končil svá napomínání, „jak se ti povede! Tvůj plášť připomíná ještě trochumnicha, ale sázavské mnišství není mnišství věrné a pravé a bohulibé. Dále chci uvésti, že anitvoje řeč není bez úhony, a že mluvíš pomíjeje pěkná pravidla. Věc třetí, která skládá úhrn zvěci prvé a druhé, jest pak, že jsi nenáležitý úd křesťanské církve a že jsi blízek mravům spíšepohanským než těm, které se líbí Ježíši Kristu a Panně a svatým. Běda, příteli ďábla, dám tisice tři penízky, ale nepoložím je do tvé dlaně. Vysázím jeden po druhém na stůl a ty je smeťrukávem. To činím, protože z tebe čpí peklo, a protože se nechci dotknout tvé ruky.“181