OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

proč se magister odtahuje. Měli strach, že je ten přísný pán vykáže ze dveří, ale současně senemohli odtrhnout od pěkného pohledu, neboť Kosmas si počínal jako zbavený rozumu.Slovo o spisech jej rozplameňovalo.„Otče stejně svatý,“ řekl mnich, „vidím a poznávám, že tvé důstojenství se snad vyrovnádůstojenství svatého magistra, ale prosím tě, není-li má žádost snad přílišná, zůstav spissvému bratru v svatosti a učenosti, neboť on je magister.“„Jest,“ pravil Kosmas, „co jest, a já činím, co uznávám za dobré. Dej mi své písmo!“„Já,“ řekl Bruno, „nemohu připustit a nepřipustím, aby věc církví stažená a poznamenanávešla poznovu v užívání.“„Ha, ha, Ježíši Kriste a svatí patronové zemští a vy, blahoslavení mučedníci, kteříž jste čítalitím jazykem! Vy všichni svatí svědkové, kteří někde na nebesích sčítáte zásluhy a přeslavnéskutky, které byly učiněny skrze poznání, jež vzešlo z toho jazyka, vy všichni přesladcí avroucí synové církve, která se s usmíváním a s něžnou shovívavostí jen lehounce poodvrátilaod písem staroslovanských, ten bědný magister vás chce poučovat! Co to kráká? Na čem totrvá? Co mu to vlezlo do hlavy?“„Teď“, řekl malý mnich, „si nevím rady, ale skoro se mi zdá, že ta řeč, a že to písmo byly vejménu Boha Otce i Syna i Ducha Svatého zavrženy.“„Jakpak ta veselá příhoda dopadne?“ myslili si starci, a zatím co stoupala hádka a zatím co seřeč stávala vždy prudší a prudší, přibližovali se k oběma rozvaděným kněžím.Bruno znamenaje, že mu chybí několik důvodů a slyše vposled jméno Šebířovo, jímž seKosmas podle chuti oháněl, vyklidil pole. Sotva zmizel, vystrnadil kanovník i starce a osaměvs maličkým mnichem, řekl: „Když jsem se rozehnal po tvém kapsáři a když jsem ohmatávaltvůj krátký pláštík, cítil jsem, že máš pod loktem více než jediný svitek. Ven s ním, chlapíku!Ven s ním, ty přelstivý lišáku, ven s ním, ty obmyslný mnichu kulhavých čertů, kteří se tam uvás zapřahají do pluhů jako volci!“180