OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon
OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon
zastavoval se magistrův krok víc a víc, a to staré dobrotisko hledalo již jen výmluvu, abynemusilo dokončit pojatý záměr a aby se mohlo vrátit.Když se Bruuo doplouhal k ohbí chodby, padl jeho zrak na divnou postavu: nějaký záhadnýchlapík stál u Kosmových dveří a chtěl zřejmě proklouznouti; buď do světnice, buď ze vrat,ale v každém případě z dohledu pana magistra. Bruno uchopil vetřelce za rukáv a k své hrůzea k svému zděšení viděl, že je to jeden z rozehnaných mnichů Sázavského kláštera. To bylopříliš, neboť podobní chlapíci nebyli vítáni nikde, kde platí dobrý římský mrav.Sázavský klášter býval vždy latinským kněžím solí v očích. Kníže Oldřich založil jej kdysi posetkání se svatým poustevníkem Prokopem a nadal jej velmi pěknými statky i výsadami apovolal tam mnichy, aby podle starého způsobu sloužili mši jazykem staroslovanským a aby vté řeči konali obřady. Avšak po nepříliš dlouhé době svého trvání a rozkvětu byl Sázavskýklášter zrušen. Mnichové musili zanechat ušlechtilého díla a rozešli se. Byli vypuzeni do Uhera teprve za knížete Vratislava, který přál slovanské liturgii, byli povoláni zpátky. Řečenýkníže vrátil jim Sázavský klášter a skytl jim pevnou oporu proti nepřátelům. I zněla v tomklášteře opět řeč svatých bratří Cyrila a Metoděje a líbezná umění, a hudba, písemnictví bylytam domovem. Když však Vratislav zemřel, ztratili mnichové opět knížecí přízeň. Bylirozehnáni a na jejich místo přišli kněží latinští. Odtud bloudily hloučky slovanských mnichůpo české zemi, lid jim přál, ale duchovenstvo, poslušné nařízení římského papeže, se jimvyhýbalo jako prašivým ovcím.Když tedy magister spatřil, koho má před sebou, odskočil jako uštknut jedovatým hadem anevěděl, má-li křičeti na poplach, či má-li toho hamebníka popadnout za ucho a vyvléci jejvlastní rukou z domu.„Milosti, svatý otče a ochránce chudých,“ řekl sázavský mnich, „podobám se doposudzavrženému bratru malých slibů, ale nejsem jím od té doby, co jsem poznal svá chybování aco jsem se jich odpřisáhl.“„Nechme toho,“ odpověděl magister. „Co zde děláš? Jaký hanebný záměr tě přivedl dokapituly pražského kostela?“178
„Přišel jsem,“ vymlouval se mnich, „protože jsem se doslechl o tvé učenosti a o tvém dobrémsmýšlení a i o laskavosti tvého srdce a dále o tvé mocné zálibě v říkánkách a v naukách, kteréjsou psány písmem. Veden pokorností a city pokání přišel jsem za tebou.“„Nešťastníku,“ vykřikl Bruno, „chceš mě spojovati s nějakým mrzkým záměrem? Zahlédljsem tě všeho všudy jen jedenkrát, a kdybys nebyl tváře tak výrazně ošklivé a psí, nikdy bychsi tě byl nezapamatoval. Jak se tedy můžeš vymlouvat, že přicházíš ke mně a že znáš mojejméno?“Zatím co magister s mnichem takto rozmlouval, otevřel Kosmas závoru a zhlédnuv dvojici,dal se do smíchu, který byl Brunovi nesmírně protivný.„Jakže,“ řekl, „magister Bruno s nějakým svým ujcem přichází, aby si porozprávěl?“„To,“ odpověděl člověk tázaný, „jsem měl nejméně na mysli! A tím spíše bych se byl bývalvyvaroval blízkosti těchto dveří, kdybych byl jen tušil, že do nich, vedle lidí zbídačených avedle špinavců, vcházejí i lidé pochybného mnišství. – To pravím o sobě. – Tenhle sázavskýfráter, který zároveň s ostatními byl vyhnán ze svého doupěte, spěchá za tebou.“„Ho, ho,“ řekl Kosmas, „jakživ jsem ho neviděl! Jakživ jsem s ním nevyměnil slova! Není vtom nějaká mýlka? Nehledá snad tebe, magistře? Vidím, že je oděn sice jako chuďas, alenepoznal bych v tom oděvu mnicha. Jestliže tys jej poznal, nemůže být jinak, než že je tonějaký tvůj příbuzný, a že přišel za tebou.“ „Já,“ vmísil se do řeči sázavský mnich, „hledámmagistra Bruna, otce nejvíce milovného učených rozprav a záštitu ctností, abych mu ukázalknihy zlořečené a vydal je do jeho ruky.“„Tu to máme!“ vykřikl Kosmas, a zapomenuv na své zedrané hosty, vykročil k sázavskémumnichovi.„Kde? Jak? Co? Proč?“ vykřikoval a obraceje se zády k magistrovi hnal se ohmatat kapsářmalého mníška.Zatím oba zbrojenci, pohanský stařec a uprchlý otrok, stáli ve dveřích jako masky oslavnostech slunovratu. Nevěděli, kde a odkud se bere v kanovníkovi tak nenadálý zájem a179
- Page 128 and 129: I poznával biskup, že s nenávist
- Page 130 and 131: opovržení lest, vraždy ho neděs
- Page 132 and 133: doráží a ve vzteku si rve vlastn
- Page 134 and 135: úpadku, ale v něm snad právě sp
- Page 136 and 137: Naproti tomu dochoval se záznam, k
- Page 138 and 139: kradí chodili v různá shromážd
- Page 140 and 141: „Moc císařova je nezměrná a l
- Page 142 and 143: ežných holení, jež se mu zařez
- Page 144 and 145: hněvivém díle záměr císařův
- Page 146 and 147: Pán lidí, kteří poslouchají. P
- Page 148 and 149: spojovali svá dobyvačná toužen
- Page 150 and 151: otíral o bok klisny biskupovy. Kr
- Page 152 and 153: Kníže s biskupem kráčeli v čel
- Page 154 and 155: Jakou výhodu vidíš v tom, aby ty
- Page 156 and 157: zařídí obvyklé úřady, tak aby
- Page 158 and 159: opřev si dlaň o skráň a loket o
- Page 160 and 161: Když Břetislav dokončil opevněn
- Page 162 and 163: Tak, valíce se zpola z přinucení
- Page 164 and 165: „Pane,“ pravil Otovi ten, kdo b
- Page 166 and 167: zapomenuté, jez nabývají barev v
- Page 168 and 169: A když už je řeč o jeho chybác
- Page 170 and 171: ukou, dal mu několikrát povyskoč
- Page 172 and 173: Slyše jméno kanovníkovo a znamen
- Page 174 and 175: líbiti na všechny strany. Ty stra
- Page 176 and 177: štěstí mluvil Bruno jen zřídka
- Page 180 and 181: proč se magister odtahuje. Měli s
- Page 182 and 183: Řka to rozvázal Kosmas měšec a
- Page 184 and 185: Z toho nesrozumitelného volání,
- Page 186 and 187: „Zdechni,“ sípal, „jestli na
- Page 188 and 189: „Kosmas,“ řekl, „je mezi kn
- Page 190 and 191: Řka to, napínal mnich uši, aby m
- Page 192 and 193: Na ta slova poznamenal se mnich kř
- Page 194 and 195: I objali se tedy a učinili to způ
- Page 196 and 197: A teď, když jsem ti je ukázal, t
- Page 198 and 199: I pohlíželi na sebe ve chviličk
- Page 200 and 201: Toť se ví, že změnil dvakrát b
- Page 202 and 203: „V tom případě,“ odvětil mn
- Page 204 and 205: V tom dobrém mínění došli ke b
- Page 206 and 207: „Vidím,“ pravila, „že mě t
- Page 208 and 209: Potom, když se jeho mysl ustálila
- Page 210 and 211: Když táhlo na hodinu pátou od z
- Page 212 and 213: ozval se jim v útrobách povědom
- Page 214 and 215: A tak - chtěj nechtěj - měl žid
- Page 216 and 217: „Příteli, bratře, můj chlapí
- Page 218 and 219: Kosmas neodpověděl a mnich se dí
- Page 220 and 221: Má jim přispěti? Má je zahnat?
- Page 222 and 223: dech, nemohl současně nemysliti,
- Page 224 and 225: Když otrokář seznal, že v Čech
- Page 226 and 227: Tobě pravím, synu, aby ses ujal z
zastavoval se magistrův krok víc a víc, a to staré dobrotisko hledalo již jen výmluvu, abynemusilo dokončit pojatý záměr a aby se mohlo vrátit.Když se Bruuo doplouhal k ohbí chodby, padl jeho zrak na divnou postavu: nějaký záhadnýchlapík stál u Kosmových dveří a chtěl zřejmě proklouznouti; buď do světnice, buď ze vrat,ale v každém případě z dohledu pana magistra. Bruno uchopil vetřelce za rukáv a k své hrůzea k svému zděšení viděl, že je to jeden z rozehnaných mnichů Sázavského kláštera. To bylopříliš, neboť podobní chlapíci nebyli vítáni nikde, kde platí dobrý římský mrav.Sázavský klášter býval vždy latinským kněžím solí v očích. Kníže Oldřich založil jej kdysi posetkání se svatým poustevníkem Prokopem a nadal jej velmi pěknými statky i výsadami apovolal tam mnichy, aby podle starého způsobu sloužili mši jazykem staroslovanským a aby vté řeči konali obřady. Avšak po nepříliš dlouhé době svého trvání a rozkvětu byl Sázavskýklášter zrušen. Mnichové musili zanechat ušlechtilého díla a rozešli se. Byli vypuzeni do Uhera teprve za knížete Vratislava, který přál slovanské liturgii, byli povoláni zpátky. Řečenýkníže vrátil jim Sázavský klášter a skytl jim pevnou oporu proti nepřátelům. I zněla v tomklášteře opět řeč svatých bratří Cyrila a Metoděje a líbezná umění, a hudba, písemnictví bylytam domovem. Když však Vratislav zemřel, ztratili mnichové opět knížecí přízeň. Bylirozehnáni a na jejich místo přišli kněží latinští. Odtud bloudily hloučky slovanských mnichůpo české zemi, lid jim přál, ale duchovenstvo, poslušné nařízení římského papeže, se jimvyhýbalo jako prašivým ovcím.Když tedy magister spatřil, koho má před sebou, odskočil jako uštknut jedovatým hadem anevěděl, má-li křičeti na poplach, či má-li toho hamebníka popadnout za ucho a vyvléci jejvlastní rukou z domu.„Milosti, svatý otče a ochránce chudých,“ řekl sázavský mnich, „podobám se doposudzavrženému bratru malých slibů, ale nejsem jím od té doby, co jsem poznal svá chybování aco jsem se jich odpřisáhl.“„Nechme toho,“ odpověděl magister. „Co zde děláš? Jaký hanebný záměr tě přivedl dokapituly pražského kostela?“178
Change language