OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

líbiti na všechny strany. Ty strany byly po výtce jen dvě: strana knížete a strana pana biskupa.Kníže si nechtěl nasadit do pražského kostela ani neposluchu ani zpupníka a tutéž myšlenkupojal i jeho pan bratr. Tak, shodujíce se opravdu jako bratři v zásadách, nemohli se shodnoutpokud jde o osobu, neboť (aby pravda byla řečena naplno) byli oba nadmíru chtiví vlády. Jakose přiházívá, když se sejdou dva lidé stejně panovační, stejně pevní, stejně prudcí a stejněneústupní, stalo se, že kdykoli jeden řekl ano, odpovídal mu druhý ne. Nemohli krátce spolunižádným způsobem vyjít. Biskup se opíral ve své umíněnosti o moc císařovu a cítil seříšským knížetem a dával nepokrytě najevo, že nemá pražádných závazků k českémupanovníkovi. Kníže mu to počínání nemohl ovšem prominout a hlídal ho a díval se mu naprsty a měl k němu takovou důvěru, jako mívá havran ke krkavci.Kněží a velmožové sledujíce při o probošta rozdělili se tak, aby část stála za knížetem a částza biskupem. Tehdy kníže a s ním jeho strana si vybrali za představeného kapituly pražskékněze jménem Šebíř. Byl to člověk bez ctižádosti a ani nitra biskupská nebyla by muzpůsobila větší radost než nějaký ušlechtilý spis. Ležel jen v knihách a mimo básně, víno asvětlo u krbu se o nic nestaral. Říkalo se, že prudká a silná láska k písemnostem ohlušila ijeho církevní horlivost, a že pro tu lásku ani příliš nerozeznával věci kanonické od věcípochybených. Tak třeba čítal s největší horlivostí (vedle spisů latinských a řeckých) potají ipísma staroslovanská a vážil si jich, jako si váží lakomec zlata. Bylo mu jedno jaký má úřad, abyl by nosil proboštskou čepici s nedbalostí učencovou. Pro takovéto pohrdání mocí adůstojenstvím hodil se tedy Šebíř (podle knížecího mínění) velmi dobře za představenéhopražské kapituly. I staral se kníže, aby ho uvedl v to důstojenství.Zatím volba biskupova padla na mnicha, který se nazýval Bruno. To byl suchý chlapík s prstyvěčně umazanými od inkoustu. Měl postavu drobnou, tvář vrásčitou, očka malá a cenná avlasy ještě černější. Stáří nepoznamenávalo mu hlavu svou barvou, ale vousy měl přece jendost šedivé. A právě jako Šebíř tak i Bruno byl knihomol. Trávil všechen svůj čas opisovánímlatinských legend a modliteb a Písma. Věcem světským a čtení staroslovanskému se všakvyhýbal jako čert kříži.Ti dva lidé, to jest Šebíř a Bruno, určeni zajisté k nejvěrnějšímu přátelství, stali se záměremknížete a záměrem biskupa protivníky. Maličcí donašeči, ta lstivá chasa přiseráčků, vedrala semezi ně a našeptávala jim tisíce zlomyslností. Tyto jsou z nich nejmírnější:174