OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

Slyše jméno kanovníkovo a znamenaje, že jeho hodnost je asi převeliká a převzácná, dal sestařec do strašení. Přepadla jej tíseň a bál se, že mu bude odňat peníz, který dostal, neboťjakkoliv byl hlupák, přece jen dobře tušil, že se nehodí, aby kněz rozmlouval s tím, kdonedošel křtu, a aby mu dával penízek. Kosmas chtěl prohodit ještě nějaké slovíčko narozloučenou, ale neřekl je. Zahlédl totiž v dálce kněžskou sutanu a rychle se vzdálil, abynevzešlo pohoršení proto, že rozmlouvá s lidmi bez důstojenství a úřadu a ovšem bez svěcení.Buď dobrý Bůh pochválen všemi lidmi a ve všech končinách světa! Stalo se však někdy, abychuďas byl obdarován, když chytá lelky u vody a když ani neprosí?Po počátku tak zdárném se zdálo, že bude následovat náramné ticho a zámlka, a že krátce(jako tomu bývá s tvrdohlavými osly) pan vypravěč udělav několik poskoků vpřed, rychle sevrátí po své stopě a navždy zmizí ve stáji. Stařec totiž dostal z návštěvy vítr a nechtěl strkatprsty tam, kde se svírá, neboť kněží (jakkoliv to myslili dobře) přece jen byli na pohany jakokatové. Rozumí se, že starý ubožák nevytruboval do světa nic o svém náboženství a že o němnemluvil na trhu. Dovedl jakž takž udělati kříž, a když se vlekl v blízkost kostela, nebo kdyžse namanul k nějakým církevním průvodům, oháněl se pěkně čepicí; ale což naplat! Okřtinách nemohla být řeč a chuďasa nepokřtěného, který svou přítomností poskvrňoval svatostosob duchovních, čekal při nejlepším výprask. Stařec tedy váhal vyhledati kanovníka. Alehlad, ten veliký podněcovatel a rádce, našeptával mu stále naléhavěji, aby na nic nedal akráčel tam, kde je ruka otevřená. Ostatní tři chlapíci, kteří si myslili, že by mohla při hostiněna ně vybýt nějaká tučná kost, nepřestávali k tomu raditi a říkali mu sto a tisíckrát denně:„Jdi tam! Pusť se do toho! Dodej si odvahy! Vykroč s veselou!“Opakujíce podobné pobídky strkali ho na návrší a dále podle chrámu až k velkému domukanovnickému. Tam u těch přesilných břeven (dva trámy ležící na sobě skládaly výšku celéholokte) je přešla trochu odvaha, ale zbrojenec, který oddychoval jako soumar na temeni vrchu,jal se jim spílati a ukazuje hned na své nohy, hned na krk s naběhlými žilami, hrnul se kbráně. Chtěl tam proniknout stůj co stůj.Co si s ním měli počíti? Co měli činit?172