OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

ukou, dal mu několikrát povyskočit do výše. To byla nádherná podívaná a zbrojnošové jiještě nikdy neviděli. O otroku a starci není to třeba ani připomínat, protože žili od narozeníleda v chlévech a v dobytčích ohradách.Když peníz třikrát povyskočil a třikrát dopadl na kanovníkovu dlaň, tvářil se ten starý hračka,že jej chce schovat zase do váčku. Starci se na tu rozmarnou hru dívali s pootevřenými ústy. Aje lehko uhodnout, co si myslili.„To jsou,“ řekl Kosmas, „lístky osiky nejjidáštější a Bůh uchovej, abych vám dal jediný znich bez práce a bez zasloužení.“„Pane,“ odpověděli jediným hlasem za všechny, „je nám už hezká řádka let a co živi jsmeneviděli peníz. Ukaž jej zblízka, přisámbohu, vždyť vidíš, že se neosmělujeme o něj poprosit,jakkoliv jsme lačni a zbídačeni.“„Možná,“ řekl opět Kosmas, „že se s ním přece jen rozloučím a že jej vhodím mezi vás.Učiním to ovšem jen tehdy, jste-li dobří křesťané, a není-li mezi vámi člověk, který má dušiobtíženu smrtelným hříchem. – Druhá podmínka jest, aby ten, kdo vypravoval příběh oděvečce a ovčákovi, mluvil pravdu a přiznal se, že je to lež.“„Pane,“ odpověděl bývalý otrok, „jsme lidé sehnaní z nejrůznějších koutů země, spíme jen taknamátkou a nemáme ani vlastního příbytku. Co se tkne jídla, dostává se nám někdy špetkyzrní, abychom si upekli caltu, jindy jíme ryby, které páchnou bahnisky, a tak se ustavičněpostíme. Jak tedy můžeme hřešiti?“„Ach,“ řekl Kosmas, „ty máš ostrý jazyk! Nedivil bych se, kdybys byl nějaký otrok, kterýutekl od biskupa. Kdepak ses naučil takové výmluvnosti?“V otroku hrklo, zaříkával se, že již nepromluví, ale Kosmas o něho nedbal. Veden svýmzáměrem vmetl penízek mezi řečené starce a smál se vida, jak se po něm ženou a jak seodstrkují a jak se každý na svou pěst snaží dosíci té vzácné věci.Kdo z nich je nejobratnější? Kdo má největší sílu? Byl to pohanský stařec. Co živ se neotáčels takovou mrštností, co živ nevložil takovou prudkost v rozmach své pravice. I vyrazil jako170